Stop vyčerpání, přetížení, non-stop povinnostem.

Chtěla bych se s tebou podělit o svou cestu, která mě přivedla k pomalejšímu a naplněnějšímu životu. Možná se v mém příběhu poznáš a najdeš inspiraci pro vlastní změnu.

Život v rozjetém vlaku
Snažila jsem se dělat víc a obstát v každé oblasti svého života. Partnerství, rodičovství, seberealizace, seberozvoj, péče o domácnost... Bylo toho tolik. Můj život připomínal nekonečnou jízdu ve vlaku, ze kterého jsem postupně chtěla vyskočit. Cítila jsem, že se to nedá zvládnout. Bylo toho prostě moc. Každý kolem mě něco chtěl a potřeboval. A co já?

Unikala mi krása a kouzlo života
Postupně jsem si uvědomovala, že mi život a jeho krása unikají mezi prsty. Chodila jsem často pozdě, odpovídala "nemám čas" a cítila neustálý pocit viny a studu, že se mi nedaří žít tak, jak si přeji a představuji. Když se tyto situace opakovaly, začala jsem si zvědomovat, že to nikam nevede. A že ten vlak možná nikdy nezpomalí. Nebo až v hrobě. Znáte to, ne?

"Odpočineš si až v hrobě."

Zaměřit se na to podstatné 
Copak je to tak těžké žít jednoduše? Copak je to tak složité žít život dle svých hodnot a zaměřit se jen na to podstatné? Ano, je to těžké. Ledasco láká naši pozornost a my chceme být vším a ideálně hned. Rozhodla jsem se na to zaměřit. Zpomalit. A vyprdnout se na dosahování cílů, které stanovila společnost a sama se tím nastavením ničí.

Cesta k pomalejšímu životu
Přijala jsem výzvu zpomalit a zaměřit se na věci, které jsou pro mě skutečně důležité. Ne na to, co ode mě očekává okolí nebo co považuji za společensky žádoucí. Tento proces mi otevřel nové dveře k vnitřnímu klidu, radosti a hlubšímu spojení s mými blízkými.

Pokud taky cítíš, že je čas zpomalit a nalézt větší pohodu ve svém životě, zvu tě k prozkoumávání této proměny společně se mnou.