Jak pracovat s bolestí?

Když se objeví v našem těle bolest (nebo když se o tom tématu pouze zmíníme), okamžitě se stáhneme a začneme bojovat. V tomto článku bych vás ráda pozvala k úplně jinému způsobu práce s bolestí, který vám dovolí zjemnit úroveň bolesti, nebo dokonce ji necítit vůbec. Jdeme na to? Nejdřív vám posdílím pár osobních příběhů:

Bolest v různých podobách

Když jsem byla podruhé a potřetí těhotná, chodívala jsem často na odběry krve. Naši synové jsou oba hemofilici, takže obě těhotenství jsem mívala více monitorována než například s prvorozenou dcerou. Odběry a jakékoliv injekce jsem doslova nenáviděla. Nebylo mi to příjemné, už týdny jsem si o tom přemítala, a když jsem dorazila na kontrolu a odběry, byla jsem hodně v nervu a stažená a vždy jsem si lehla na lehátko. Dělává se mi totiž zle. Ranka po vpichu mě často v místech po odběru pobolívala a lecky i svaly kolem.

Když se blížil porod, bála jsem se bolesti. Věděla jsem, že to už znám, že už jsem si to prošla, že to zvládnu. Ale těsně před zrozením dítěte byla bolest opravdu veliká a já nevěděla, co s tím. Neuměla jsem se svým tělem pracovat, ani se svým dechem a jediné, co jsem znala, bylo stáhnout se a bojovat s bolestí, s tělem, s přítomným momentem.

Další chvilky, kdy jsem se setkávala s velkou a nepříjemnou bolestí bylo, když mi trhali osmičky. Ufff. Tak jsem tam prostě seděla, odhodlaná, že to tedy nějak přetrpím a holt si v nejhorším dám nějaký prášek.

Znáte to taky? Nebo už umíte s bolestí pracovat jinak?

Během té doby, co se nám narodily naše 3 děti, jsme s mým mužem začali objevovat, co dokáže praxe Wim Hof metody a mindfulness. A to nejen co se týče psychické pohody, ale právě i co se týče reakcí a funkcí těla.

Díky pravidelné praxi (a toto si prosím zapište za uši, protože to je nejdůležitější krok :D), jsem začala zkoušet a testovat, kde všude mi vědomí těla a práce s dechem pomůže.

Tak co teda ty odběry?

Na odběry jsem začala chodit s tím, že je to pro mě zajímavá praxe uvolnění a ztišení. Než jsem vyrazila na odběry, nemusela jsem o tom zas tak často přemýšlet, protože už z té samotné události jsme necítila takový strach (už jen tím, že situaci přerámujeme a dáme jí jiný význam! ano, funguje to). Byla jsem mnohem milejší na sestřičky a doktory a světe div se, oni byli též mnohem milejší na mě. To má také vliv na to, jak budou danou proceduru praktikovat. Čím klidnější a naladěnější člověk je, plus když má i lidský kontakt zvenčí, tím lépe dělá to cokoliv, co dělá. Ať už je to doktor, prodavačka na kase, učitel atd.

Ve chvilkách vpichu jsem zhluboka dýchala (praxe práce s dechem) a uvolňovala své tělo (praxe skenování těla/joga nidra). Místo vpichu mě bolelo podstatně méně a oblasti a svaly kolem mě nebolely vůbec. Proč taky, když jsem byla plně uvolněná.

A co tedy ty porody?

Mou největší motivací k praxi Wim Hof metody byl právě můj 3. porod. Pamatuju si dodnes ten moment, kdy jsem seděla ve vaně a sprchovala se studenou vodou. Ale jindy než kdy dřív. Nebyla jsem stažená. Naopak jsem byla uvolněná a prohlubovala svůj dech. Pozorovala jsem, kde na těle cítím tenzi a tlak a ta místa jsem uvolňovala. Často totiž cítíme mnohem větší diskomfort tam, kde jsme stažení (pokud se otužujete, tak tohle je pro vás super tip!).

Bolel mě tedy ten 3. porod? Ano, zažívala a cítila jsem bolest. Ale celkově mám na tento zážitek spíš vzpomínku, že to byl krásný až orgasmický zážitek. A nebylo to doma v bazénu. Ale ve velké porodnici. Co bylo tedy jinak? Věděla jsem, co se v mém těle v tu chvíli děje, kde nejsem uvolněná, kde se uvolnit mám. Co potřebuju dělat, abych svému tělu pomohla. Co dělat, abych podpořila naše 3. dítko v jeho cestě na tento svět.

A co ty osmičky?

Tak tam, vážení, platilo to samé. Nemůžu vám tedy říct, že bych si trhání osmiček střihla s prstem v nose bez umrtvení a tančila u toho Lambádu. Ale soustředila jsem se na přítomný okamžik (ano, i tady strach neměl moc šanci), na svůj dech a jeho uvolnění a zpomalení (když to šlo, protože někdy jsem měla v puse doktorovy ruce či různé zubařské nástroje a nos ucpanej také od něj, jak prováděl zákrok a snažil se dostat k mé osmičce) a hlavně – uvolnění té části těla, kde byl zákrok prováděn, ale také dalších částí těla, která míváme tendenci zatnout a držet v tenzi, ačkoliv se tam nic moc extra v tu chvíli neděje. Takže skenujte své tělo. Nejen při akutní bolesti, ale zejména jako tréning. Uvidíte, bude se vám to ve velkém hodit.

Co tedy máte dělat?

Pojďme si to shrnout:

1. pravidelně praktikovat alespoň praxe jako jsou: skenování těla, přítomnost s dechem, jako bonus laskavé otužování,
2. při konkrétní situaci se hned zaměřit na svůj dech, prohlubovat jej,
3. zaměřit se na tělo – nejen oblast, kde bolest cítím, ale i kdekoliv jinde, uvolňovat! uvolňovat! uvolňovat!
4. podpořit hojení (pokud je třeba) dechovou technikou Wim Hofa (funguje protizánětlivě).

Můj poslední zážitek s bolestí se týkal piercingu, ano zvolila jsem si bolest dobrovolně. A bála jsem se. Ale praktikovala jsem totožné jako u porodu, trhání osmiček, odběrů a zákrok byl pohodový, bolest jsem překvapivě necítila vůbec. Jen jsem si potřebovala lehnout (zase ta moje tendence k omdlévání :D).

Takže vážení nezůstaňte jen u mých příběhů, protože ty vám od bolesti fakt nepomůžou. Začněte s praxí už dnes a uvidíte, za pár týdnů začnete pozorovat i jiné dárečky a poklady, které tyto praxe do života přinášejí. Mějte se božsky a ať se vám bolest vyhýbá a pokud přijde, ať se s ní umíte přátelit.