Ještě minulý týden jsem ležela na pláži u italského Janova. Do nohou mě bodaly oblázky, když jsem se chtěla jít vykoupat. Moře bylo opět – překvapivě slané. Děti se ráchaly ve vlnách a já pozorovala tu nekonečnost nádherně modré hladiny.
I přesto, že kolem mě někdo neustále chodí, ve vodě plave mořská řasa, která se uvolnila při předešlých poryvech větru, a spolu s tím se vyplavil i bordel, který lidstvo kolem sebe odhazuje.
Přála jsem si roztáhnout tyto chvíle do nekonečna. Jen tak žít a plynout si. Řešit, jestli si budu číst, tupě zírat do moře, koupat se, plést, nebo povídat si s kamarádkou Italkou. Jak těžké rozhodování.
A pak střih.
O několik hodin později – dlouhatánská cesta domů, vedro, na zadních sedadlech hádky a křik, nervozita za volantem při bouřce.
Doma vybalené tašky, chaos, bordel. A žádný start dne za zvuků cikád a vůně italské kávy.
Je krásné a důležité si dopřávat tyto chvilky, kdy vypneme povinnosti a jen tak jsme.
Ale pak je náročný návrat do reality.A právě tady se pojďme na chvilku zastavit.
Protože ta bolest, kterou cítíš, není slabost.
Je to biochemie.
Když jsme na dovolené – a opravdu si dovolíme zpomalit – tělo na to reaguje. A reaguje moc hezky:
🌞 Serotonin
Zvyšuje se díky slunečnímu světlu, pravidelnému spánku, pohybu a dobrému jídlu. Tento hormon se stará o naši náladu a stabilitu. Působí jako takový jemný stabilizátor – klid, nadhled, pohoda.
👫 Oxytocin
Tělu ho dodávají chvíle blízkosti – objetí, sdílení, smích, doteky, pocit sounáležitosti. Právě on vytváří to krásné „tady jsem doma, tady je mi dobře“. Často ho ani nevnímáme, ale když zmizí, ucítíme to dost silně.
🍓 Dopamin
Přichází s objevováním – nové chutě, nová místa, drobné odměny. Aktivuje naši motivaci, nadšení, radost z maličkostí.
A pak přijde návrat domů.
Změna prostředí, méně světla, méně doteků, více povinností, méně spontánnosti.
A co na to tělo? Změní chemii.
👉 Hladiny těchto hormonů klesnou. A tělo si říká: „Co se to děje? Kde je ta blaženost?“
Možná jsi po návratu podrážděná.
Nebo unavená, i když jsi vlastně odpočívala.
Možná máš chuť brečet nebo se divíš, že tě nic netěší.
Není to chyba.
Není to selhání.
Je to přirozená reakce těla na změnu hormonálního koktejlu.
Nejde to celé „přechytračit“. Ale jde to pochopit a podpořit.
Jde o jemný přechod z jednoho rytmu do druhého.
A tělo potřebuje čas a bezpečný prostor, aby se znovu sladilo.
Už jen tím, že si to uvědomíš, můžeš pustit tlak na výkon.
Neženeš se hned do všeho naplno.
Dovolíš si ještě pár dní ladit se pomaleji.
A pečovat o sebe vědoměji.
stáhni si Průvodce nervovým systémem v kostce.
Najdeš v něm jednoduché vysvětlení, jak nervový systém funguje, proč reagujeme tak, jak reagujeme – a co s tím můžeme laskavě dělat.