AI jako terapeut? Proč je vědomý přístup k technologiím důležitější než kdy dřív

V posledních měsících se svět proměnil.

Umělá inteligence (AI) vstoupila do našich životů s obrovskou razancí a mnozí z nás – včetně mě – ji začali zkoumat jako nový nástroj pro práci.

Ale i osobní rozvoj.

Je to fascinující a v lecčem objevná cesta, ale jako u každého nového nástroje, i tady se učíme za pochodu. A právě proto vnímám, že je důležité o tom mluvit nahlas. A s otevřeností.

Často k AI přistupujeme s jistou dávkou nevědomosti. Je to přirozené – je to pro nás neprobádané území. Zatímco pro nás může být AI zajímavým experimentem, pro dospívající a lidi v křehkém psychickém rozpoložení se může stát pastí, pokud ji začnou vnímat jako náhradu za skutečnou lidskou péči.

Co říká věda: Varovný prst z Brownovy univerzity

Nedávno zveřejněná studie z Brownovy univerzity (březen 2026) přinesla poměrně zásadní zjištění. Vědci zkoumali, jak si modely jako ChatGPT vedou v roli „terapeutů“.

Výsledek? I když AI dostala instrukce, aby jednala jako profesionál, v testech opakovaně porušovala základní etické standardy péče o duševní zdraví.

Výzkum identifikoval celkem 15 rizik. Mezi ty nejvíce zneklidňující patří tzv. „klamná empatie“. AI dokáže skvěle napodobit empatické fráze jako „rozumím vám“, ale jde o čistou statistickou pravděpodobnost slov, nikoliv o skutečné porozumění nebo lidské spojení. Studie také ukázala, že AI může selhat v krizových momentech (např. při hlubokých depresích nebo krizích), kdy nedokáže správně vyhodnotit vážnost situace nebo uživatele včas nasměrovat k odborníkovi.

Jako mindfulness lektorka vnímám, že největším rizikem je právě ztráta vědomé přítomnosti.

AI nemá tělo, nemá emoce a nemá etickou zodpovědnost. To je něco, co u lidského terapeuta nebo průvodce tvoří jádro bezpečného prostoru.

Jak tedy AI používat vědomě?

Znamená to, že máme AI zavrhnout? Vůbec ne. Sama ji používám, ale s jasným záměrem: AI není můj terapeut (od toho mám lidskou, dlouhodobou péči), ale může být mým parťákem pro reflexi.

Místo toho, abych se jí ptala „Co mám dělat se svým smutkem?“, ptám se na otázky, které mi pomáhají prohloubit mou vlastní mindfulness praxi. Pomáhá mi podívat se na věci z jiného úhlu nebo najít nové cesty k ukotvení se v přítomném okamžiku.

Pokud cítíš, že je pro tebe AI bezpečným prostředím, zkus ji využít ne jako „rádce“, ale jako „zrcadlo“.

3 otázky (prompty) pro prohloubení tvé mindfulness praxe:

Pokud chceš AI využít pro svou sebepéči, můžeš vyzkoušet tyto konkrétní dotazy:

1. „Právě cítím v těle určité napětí, zejména v oblasti hrudníku a ramen. Můžeš mi nabídnout 3 různé mikropraxe mindfulness zaměřené na tělesné vnímání (somatic awareness), které mi pomohou toto napětí jen pozorovat, aniž bych ho musela hned měnit?“
2. „Pomoz mi s reflexí mého dnešního dne. Cítila jsem se zahlcená úkoly. Polož mi prosím 3 hluboké koučovací otázky, které mi pomohou prozkoumat můj postoj k výkonu a mé schopnosti laskavě si nastavit hranice.“
3. „Chci dnes praktikovat mindfulness během běžných činností. Navrhni mi, jak mohu vnést plnou pozornost do aktivity [doplňte, např. mytí nádobí / chůze na zastávku], a na jaké smyslové vjemy se konkrétně zaměřit, abych zůstala ukotvená v teď a tady.“

Zůstaňme v kontaktu se sebou

AI je nástroj, který nám může sloužit, pokud k němu přistupujeme s bdělostí. Ale nezapomínejme, že ty nejskutečnější odpovědi a to nejpevnější bezpečí najdeme vždy jen uvnitř sebe a v opravdovém lidském sdílení.

Pokud v tomto přehlceném světě hledáš další cesty, jak se vrátit k sobě a najít svůj klidný střed, připravila jsem pro tebe několik zdrojů:

• E-book zdarma: Zdrojování v chaosu – praktický průvodce pro chvíle, kdy máte pocit, že je všeho příliš.
• Podcast: Poslechni si nové epizody a mindfulness praxe přímo do uší zde na Spotify.

Zdroje:

• Study: „How LLM Counselors Violate Ethical Standards in Mental Health Practice: A Practitioner-Informed Framework“ (Brown University, March 2, 2026).