A O TOM! to je…

Ve spolupráci s mým manželem Kubou a naším kamarádem Markem Adamcem jsme pro vás začali tvořit podcast, který jsme nazvali jednoduše „O TOM“. Proč právě „o tom“? Myslím, že v tom názvu je ukryté všechno. Cokoliv, co se na světě děje, a není toho v poslední době zrovna málo, cokoliv, co říkáme, je „něčím“. Takové „něco“ lze označit také jako „to“. No a právě o tom si v rámci našeho podcastu budeme povídat.

Klíčem je rozlišit dokonalost a spokojenost. O tom bych mohla hovořit hodiny, protože právě to je jedním ze základů mindfulness metody, které se věnuji. Dokonalost neexistuje, vždycky se totiž najde něco, co bude špatně. Cílem by tedy neměla být dokonalost, ale spokojenost. Naučit se přijmout věci tak, jak přicházejí, a netoužit po něčem, čeho i tak dosáhnout nelze. Rozhodně to ale neznamená rezignovat, naopak znamená to naučit se pracovat i s malými radostmi formou spojení se s naším tělem, přítomným okamžikem, a radost z něj si přenést do běžného života. Pro dosažení spokojenosti není nezbytně nutné strávit denně hodiny v meditacích. Někdy stačí udělat první krok. Ráda vás povedu, podívejte se sem.

…A VĚDOMÍ

Na práci se stresem je pro změnu založena Wim Hofova metoda. Pro řadu lidí je Wim Hofova metoda pouhým koupáním v ledové vodě a s tím jsou spojeny i jisté negativní konotace. Ano, vystavení těla chladu je její součástí, nikoli však jedinou a rozhodně ne tou nejdůležitější. Cílů Wim Hofovy metody je celá řada, jedním z nich je ale právě zvládání stresu, který má chladná voda navodit. Nejdůležitější je pak práce s myslí, schopnost zvládnout uměle navozenou stresovou situaci a následně tuto nově nabytou schopnost uplatnit v běžném životě. Důležité je k metodě přistupovat laskavě, s vědomím, že to, co dělám, dělám pro sebe.

DOVOLTE SI HRÁT

Dalším slovem, které bude v našem podcastu rezonovat, je hravost, každodenními starostmi a stresem dospělých lidí odsunuta do pozadí. Jedná se o jeden z největších soudobých paradoxů. Při všech povinnostech, které jsme si na sebe naložili, zapomínáme, že jsme to právě my, kdo rozhoduje o našem životě. Bez ohledu na všechna „proti“, která nám brání, se můžeme každý den rozhodnout, jak jej prožijeme. Co uděláme se všemi možnostmi, které nám moderní doba nabízí, s časem, který máme. V podstatě se tedy můžeme i rozhodnout, jestli se chceme stresovat nebo chceme být v klidu.

Život je jen tak vážný, jak vážně ho sami bereme. Čas a možnosti, obojí můžeme využít k tomu, abychom prohloubili vlastní spokojenost. Čas můžeme věnovat sobě samým, můžeme ho trávit s rodinou, rozhodující je laskavý přístup, jak k sobě, tak i k lidem okolo. Inspirací nám můžou být i naše děti, nezatížené starostmi všedního dne. Můžeme přijmout dogma, že hry patří dětem a dospělým jejich dospělý svět. Můžeme to ale uchopit obráceně, pokud si děti hrají, jsou spokojené, proč by to tedy mělo být odepřeno dospělým? Zaujala mě myšlenka, že pokud člověk spadne, neměl by brečet, protože spadl, ale radovat se, protože může zase vstát. Pokud vám není dobře, znamená to, že jste spadli. Co se tedy zase postavit?