Mít dvě děti a třetí na cestě se zdá být jako blok jakémukoliv dobrodružství. Navíc, když je člověk na děti většinu léta sám. Prožívali jsme s mužem novou životní situaci a já se rozhodla, že zkusím vyrazit do světa nehledě na naši aktuální finanční situaci a co nejvíc low cost dopřát sobě a dětem zážitky, cesty a obohacení. 

Jak se mi to povedlo? To se můžete dočíst na následujících řádcích. 

Opravdový indiánský tábor

Naše první letní destinace se nacházela kousek za Hradcem Králové a čekalo nás tam indiánské dobrodružství. Jestli někdo chce v naší kotlině doopravdy nahlédnout indiánům pod kůži, doporučuju tento koňský kemp Western Vochtánka (kempwestern.cz). 

Místní náčelník tématem indiánů žije ve dne v noci. Spali jsme v týpku (s několikaměsíčním pupkem to chtělo nějaký ty podložky navíc) a přes den jezdily na koních, učily se je ovládat silou myšlenky. Po večerech děti poslouchaly indiánské příběhy, učily se tradice. Žasla jsem s otevřenou pusou a byla nadšená z té indiánské inspirace, kterou jsme tam čerpali. 

Nad kempem se navíc tyčí krásný hrad, kolem kempu je ukryto spoustu kešek a zurčí tam potok na koupání. Super místo pro úchvatný začátek léta. 

Tam, kde signál neexistuje

Další týden jsme vyrazili na úplně jiný kout naší země (já vím, trochu cestování, ale nějak se to událo). Cestou do Krušných hor a vesnice Kalek vám najednou zmizí z dohledu všechny továrny a civilizace z okolí a vy se octnete skoro v pustině. Okolo vás pár domů, ale jinak nic. Čistá příroda. Takhle nerušené místo jsem dlouho neviděla. 

U hotelu Zámeček Kalek je postaveno pár obyčejných chatek (inspirace na domácí minimalismus ve velkém) a na louce je trampolína, prolejzačka, písek, malý domek s grilem a venkovní posezení. Hotel sice nabízí uvnitř luxus v podobě wifi, koupelny a záchodu, ale mimo něj jste o všecky tyhle vymoženosti ochuzeni a obejít se tady musíte (ne, že by to občas nebylo fajn) i bez signálu. 

O to lepší signál pohody se tady chytá. Na výlet se dá jet do Německa do vesnice Rubenau, kde je farma (skot, lamy) dostupná návštěvám a zvědavým dětem. 

Po návratu z táborů jsem si trochu postonala a rozhodla se po zbytek léta víc využít podpory zvenčí, nechat si pohlídat děti, nechat si uvařit atd. Nemoc mě chytla ve velkém a tak jsem si mohla doma pobýt pár dní v posteli, nic nedělat a dopsat chystanou knihu o cestě ke spokojenosti (z depresí). 

U řeky Sázavy

Další naše toulky už jsme absolvovali s dodávkou, kterou máme přestavenou na spaní. Vyrazily jsme s kamarádkou a jejími dětmi a psem do kempu u Sázavy. Těch několik dní nám Sázava poskytovala nejen zábavu, ale i jedinou koupel v rámci naší hygieny. Byla to zajímavá zkušenost a já jsem byla moc ráda, že jsem si odvykla vyžadovat pouze teplou vodu pro své tělo (díky Wim Hofe). 

Díky blízkosti Sázavy se děti velmi rychle s vodou spřátelily, což mi uvolnilo ruce a zvedlo důvěru pro zbytek léta. Přeci jen mít v 6. měsíci na sebe ve vodě neustále nalepené dvě malé přísavky nebylo úplně nijak veselé. Díky děti, za vaše pokroky. 

Z kempu v Ratajích nad Sázavou jsme měli ideální starty na výlety do okolí vlakem. O kousek dál se majestátně tyčil hrad Šternberk (ten český) a tak jsme ho párkrát poctili naší návštěvou. V jeho okolí se vyskytovalo opět několik kešek a tak jsme je společně šli slovit. 

Zejména keška u Šternovských kaskád nás dovedla do super lokality. Všude okolo parno a děs a my se brodili kaskádami proti proudu a obdivovali nádherné místo, které si k meditacím vybral i  sám svatý Prokop. 

Okolí Sázavy je opravdu parádní destinace, a příště až zavítáme do těchto míst, věřím, že se necháme inspirovat i prohlídkou na hradě Šternberk, která je dělaná přímo pro děti. 

Zbytek našeho letního potulování dodávkou po Moravě a Slovensku si nechám na další článek :).

Stay tuned.