Cesty s dětmi a pupkem v dodávce (aneb vanlife na měsíc a půl)

Když jsem si v hlavě sumírovala naše finanční, časové a jiné možnosti na léto, celkem brzy jsem došla k závěru, že potřebuju vypadnout někam pryč. V diáři se mi kupily pozvánky na zajímavá místa a já častěji slýchala ten tichý hlásek uvnitř mé hlavy, že i teď je na čase plnit si své sny. 

V pupiku se mi usadilo další dítko, dvě už se mají celkem slušně k světu a muž měl na léto pracovní povinnosti a závazky. Moje toulavé kořeny chtěly trochu té cestovní vláhy a nové inspirace. Už nějakou dobu jsem s touhle touhou koketovala, ale nikdy to nějak valně nedopadlo. Až teď nazrál čas. Pojedu prozkoumávat Moravu. Celý život jsem hodně cestovala, ale na domovinu jsem vždycky z vysoka prděla, protože co je v domě není pro mě, a zkrátka cizina je taková víc exotická. 

Ale najednou jsem pocítila obrovskou touhu navštívit mé “online” přátele z kurzů, být s podobně laděnými ženami a vidět Moravu a další místa jejich očima. 

Kde domov můj?

A tak jsem zabalila to nejnutnější (díky za inspiraci všem minimalistickým přátelům) a vyrazila jsem s dětmi směr Brno. Měla jsem seznam žen, které jsem chtěla navštívit, a oblasti, kde bydlí, a nějakou obrovskou náhodou se tenhle můj plán naplnil tak geniálně, že z toho vznikla parádní a na sebe navazující trasa.

U každé z nich jsem měla být cca 3 dny. Dostatek času konečně posdílet, inspirovat se a prchnout dřív, než si začnem lézt na nervy. 

Jako první jsem dorazila na zahradu k rodině Lucky Harnošové. Tahle holka mě inspiruje od té doby, co jsem se stala mámou, a hledala způsoby, jak fungovat s dítětem ekologicky. Její sdílení o tom, jak fungovat s látkovými plenami, nosítky, jak spát dohromady atd. mi pomohla odvrátit leckteré negativní a kritické komentáře. A její zkušenosti mi dodaly důvěru, že tudle cestu zvládnu projít taky. 

Sdílení žen je léčivé, mocné a inspirativní

Když jsem byla s ní a její kamarádkou Melanií z projektu Síla pro život na kafíčku, měla jsem pocit, jako by moje duše skákala rovnou na nějaké hvězdě ve vesmíru. Povídaly jsme si o podnikání, o životě a aby té inspirace nebylo málo, zakončila jsem to ve vaně plné okvětních lístků, protože všech 7 (snad je ten počet správně) holčiček se rozhodlo, že dnes bude hýčkání a spa. Wow. Moje tělo už nějakou dobu nevidělo čistou vodu mimo řeky, jezírka a biotopy, a tak jsem za olejíčky, vůně a teplou vanu byla dost vděčná. 

Lucka navíc dělá skvělé akce pro mámy a dcery, takže podobná inspirace přímo na místě se pro mě a mou dcerku velmi hodila. Rozhovor s Luckou o výzvách mateřství v těle akční ženy najdete TADY.

Druhý den jsem vyrazila směr Opava, kde bydlí jedna nesmírně šikovná žena. Šije doma a šije tak luxusní kousky, že jí někdy opravdu závidím. Je jasné, že každý máme na něco talenty. A je naprosto jasné, že tadle jich do vínku získala nespočet. Tou dobou jsem zažívala celkem nepříjemné bolesti břicha, a tak jsem přes den byla vděčná za jejich azyl (obrovský, inspirativní a hravý byt u zámku Raduň) a zároveň za laskavou péči Daniely. 

Umíme si říct o pomoc?

Co vám budu povídat, říct si o pomoc, kor mámě od 3 dětí, která je s nimi celé dny většinou sama, pro mě nebylo jednoduché. Ale jak čas plynul, začala jsem si na to zvykat a uvědomila si, že já se můžu odvděčit zase jinak. Protože těch svých talentů a darů si leckdy nejsme vědomi. Ale okolí je vnímá a je za ně neskonale vděčné. 

Natočily jsme s Dančou skvělý rozhovor o kreativitě a cestě z depresí (za křiku dětí – protože s dětmi to občas, nebo možná většinou, takhle je a není třeba si hrát na nějaké dokonalé záběry, které by třeba nikdy nevznikly). 

Od Danči jsem si to svištěla směr Havířov, kde bydlí další inspirativní a skvělá žena, která mi pomohla sdílet moje téma mezi mnoho žen a žít příběh, který chci vyprávět. Jmenuje se Stáňa Stiborová (možná ji znáte jako Mrázkovou, nebo tu, co podniká z pláže). 

Se Stáňou jsme si paradoxně povídaly víc i o dětech, o cestování, o koupačkách v ledu, než o podnikání. Ale i tak jsem získala obrovskou inspiraci a nové náměty a tipy. 

Změna návyků na cestě za splněnými sny

Uvědomila jsem si, že k jakémukoliv splněnému snu patří i změna návyků. A o nových návycích na téma, která jsem aktuálně řešila, sice vím, ale rozhodně v tom smyslu vše nekonám. Přemýšlení a úvahy Stáni a jejího muže Jirky pro mě byly jako zprávy z jiné planety, ale velmi vděčně jsem jejich náměty zapisovala a  hltala (až jsem z toho v noci nemohla spát). 

Dodnes vůbec nechápu, jaktože v době mých cest byli doma, protože jinak se celé léto potulovali všude možně po světě a já s nimi mohla jejich dobrodružství prožívat. I v tomto případě platilo (pro všechny) zaručené vyvážení inspirace. Protože každý máme (dle mého) světu co nabídnout. Každý jsme inspirací. A každý plyne v jiném tématu. A navzájem se můžeme ve velkém obohacovat. 

Rozhovor se Stáňou na téma seberealizace v mateřství, deprese a stravování bez cukru >>> TADY.

Další ženou, kterou jsem navštívila, byla Sylva Hankeová. Bydlí v barevném a umělecky laděném domečku v Pržně s výhledem do klidného lesa. Sylvy vesmírný nadhled mě fascinoval už při čtení jejího ebooku Umění vnímání vnitřní krásy a přála jsem si tu pohodu a vnitřní klid nasát živě. Setkání pro mě bylo v lecčem nové a humorné. U spoustu otázek jsem se totiž zarazila, a začla smát sama sobě dřív, než jsem otázku položila. 

Protože jak má člověk (rozuměj – Sylva) odpovědět na: “a jak jsi na to přišla, že děláš takové obrazy?” (alegorické ztvárnění žen). No jak asi? Prostě to přišlo jako vnitřní impuls. Zasmála jsem se sama sobě, v domě ženy, která žije nadčasově a jen JE. Což jsme všichni, ale mnoho z nás je ještě hodně v hlavě, necháváme sebou cloumat a místo poznání SEBE a bytí, poznáváme vlastně ego, respektive tu jedinou naší součástku, která není věčná. 

Každý jsme jedinečným střípkem

Byla jsem vděčná, že můžu se Sylvou pobýt a vnímat její nastavení mysli, a zároveň si uvědomit, že, ačkoliv prožívám cokoliv, ačkoliv se mnou zrovna životní události cloumají, dělám vše nejlépe, jak dovedu, a jsem úžasná bytost. Bavilo mě obohatit naše setkání sdílením o technických vymoženostech a vychytávkách, nebo sociálních sítích, což je moje velká záliba. Každý někam zapadá. Jsme jako střípky puzzle. 

Od Sylvy jsem se vydala za další mou podnikatelskou spolužačkou a to Renatou Pekařovou. Renča je taky kreativní bytost a ještě svému umu učí další lidi. Za těch pár dní mě stihla inspirovat a přesvědčit, že jsem schopná používat šicí stroj a vytvářet pěkná dílka (ačkoliv jsem šicí stroj vždy zavařila a musela ho dát k opraváři). 

Dokážeš vše, po čem toužíš

Všichni jsme od ní dostaly nádherné dárečky, samozřejmě doma šité. A můj Doller (růžový snový diář) získal nový spacák, ve kterém se od té doby rád vozí a naparuje (a mně se do něj krásně píše a ukládá psací výbava). 

Renča mě inspirovala i tím, jak skvěle měla zmáknutou domácnost, ve které byla královnou. Ženské sdílení a naše vzájemná inspirace je k nezaplacení. Na to nedám dopustit. Náš rozhovor jsem pro vás nahrála SEM.

Od Renči jsem se vydala na místo, o kterém jsem snila už mnoho mnoho pátků. O vesničce Žítková (do které se teď valí davy lidí, protože o ní Markéta Tučková napsala úžasnou knihu Žítkovské bohyně), asi napíšu samostatný článek, protože to byla prostě dech beroucí nádhera a nedá se to jen rychle popsat. 

A jelikož i tak je náš putovní článek už dost dlouhý, nechám si i toulky po Slovensku (kde jsme s dalšími inspirativními ženami, mými dětmi a mužem zažívali další úžasné etudy a lekce) na později. Souhlasíte? Máte se na co těšit. 3 týdny na Slovensku a proč se tam musíte taky vypravit. 

Stay tuned…

A článek o táborech, kde se s dětmi můžete pokochat světem kolem nebo naučit něco o indiánech, najdete TADY ⬇️

Martina Chomátová
Ze snowboardcrossových tratí a života na cestách jsem se vrhla střemhlav do mateřství. Svoje prvotní nelibé zážitky a mou cestu z poporodních depresí jsem sepsala v eBooku Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu. Jsem autorkou dalších ebooků na cestách z krizí ven a knihy příběhů pro malé i velké Andromeda, elfka malá. Vyzývám nejen vás na zábavné a tmelící cestování po zajímavých místech Prahy díky týmové hře PraHra. Můj příběh najdete tady >> Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů