Dopřeješ si koupel. Vůně levandule, svíčka, možná i pěna.
Na chvíli si připadáš jako bohyně. Děláš to pro sebe. Dáváš si péči.
Ale pak z vany vylezeš, uslyšíš svůj vnitřní hlas a on říká:
„Zase jsi toho moc nestihla.“
„Proč jsi tak unavená, vždyť jsi skoro nic neudělala.“
„Podívej se na sebe. Měla bys víc…“
Tohle není sebeláska.
Sebeláska není:
To jsou formy péče, krásné a potřebné, ale nejsou samy o sobě láskou. Jsou to malá gesta, která nás můžou podržet – jen pokud jsou propojená s něčím hlubším.
Je to hlas, který tě nepokoří, když jsi na dně.
Je to vnitřní gesto, které si dovolí říct: „Dneska mi fakt není dobře. A i tak se k sobě můžu chovat jemně.“
Sebeláska je:
🌿 jak se sebou mluvíš, když jsi unavená a nic se ti nechce,
🌿 jak si dovolíš odpočívat bez výčitek,
🌿 jak zvládneš říct druhému „tohle mi ubližuje“, i když se bojíš,
🌿 jaké hranice nastavíš, protože víš, co je pro tebe důležité,
🌿 jak se k sobě chováš, když uděláš chybu.
🌿 jak se nepeskuješ, i když sis právě uvědomila, že na sebelásce potřebuješ ještě pracovat.
Možná právě teď čteš tyto řádky a napadá tě:
„Tak to se asi nemám ráda.“
A víš co?
To, že se za to teď nezačneš trestat, že si tu větu jen dovolíš vnímat, i to je sebeláska.
Je to proces.
Vrstvy.
Cesta, na které se můžeme potkat.
Bez soudů.
Jen s pravdivostí.
Tady je dalších 15 způsobů, jak si můžeš v každodennosti projevit sebelásku — jemně, laskavě a opravdově:
Pokud toužíš tyhle projevy sebelásky opravdu žít – ne jen chápat hlavou, ale cítit je ve svém těle a každodennosti – ebook Pomalý život ti v tom bude jemným průvodcem. Pomůže ti zpomalit, začít vnímat, co potřebuješ, a vytvořit si prostor pro sebe bez výčitek. Je to pozvání k laskavějšímu vztahu k sobě – v rytmu, který je ti vlastní.