Smutek z konce prázdnin? Je to víc než nostalgie, tělo si pamatuje

Léto se chýlí ke konci. Máme za sebou nádherné momenty, s přáteli, s rodinou. Na cestách i v domovině. Hodně času v pohybu, na výletech, na sluníčku (i když část léta bylo pršavo). Hodně času v přírodě venku. A musím říct, na barvě mé kůže je letos vidět, jak jsem si čas venku užívala.

Ale jak se léto chýlí ke konci, přichází melancholie.

A to na několika rovinách. Je mi smutno, že zážitky už jsou u konce a že se budeme (po dlouhé době) vracet domů, do malého bytu, na malé sídliště, plné všednosti. Je mi smutno, že nebudu v místech, kde jsem měla zahradu, hory, koupání a přírodu. Zajedu opět do rychlejšího pracovního tempa, cestování s dětmi do školy.

Ale není to jen tím. Vrací se mi smutek, který jsem cítila jako dítě, když jsem odjížděla z tábora a z cest. Když jsem se loučívala s kamarády a každý jel zpět do svého každodenního života. Když končilo léto a já jsem opět měla před sebou 10 měsíců školy, která mě většinou dost nebavila.

Ale není to jen to. Promítá se mi do toho i léto života, které mám už za sebou, a otevírá se přede mnou životní podzim (bude mi 42 let). A s tím přichází i smutek, za všechny ty zážitky, ty dny plné setkání, energie, které mám za sebou.

A s tím pomýšlím i na starší generace, které zažívají životní zimu. A mají před sebou závěr života. Jsou doma sami, zážitky je málokdy čekají. Tělo slábne. Mysl je ponurá. A s tím se přišourá soucit. Soucit vůči nim a zároveň jak nesnadné je to celé pojmout.

To, co cítím, není slabost ani přehnaná citlivost.

Je to přirozený lidský prožitek – a můžeš ho znát i ty.

Konec léta totiž v sobě nese vrstvy, které se dotýkají těla, mysli i duše:

• Na tělesné úrovni reaguje náš nervový systém. V létě je víc světla, naše hladiny serotoninu a dopaminu (hormony radosti a motivace) jsou vyšší. S přicházejícím podzimem světla ubývá a tělo začíná tvořit více melatoninu. To vede k větší únavě a přirozenému útlumu. Jenže naše každodennost na to málokdy bere ohled – práce, povinnosti, děti. A pak se cítíme vyčerpané.
• Na úrovni mysli se probouzí vzpomínky. Stejně jako já jsem cítila konec prázdnin už jako malá holka, naše tělo a psychika si tyto emoční stopy pamatují a znovu je otevírají. Není divu, že melancholie je někdy až dětsky syrová.
• Na existenciální úrovni nám konec léta připomíná pomíjivost. V symbolice ročních období odpovídá období po čtyřicítce podzimu života. Už nejsme v „rozjetém létě plném energie a síly“, začínáme více bilancovat, hledat smysl, obracet se dovnitř. S tím se může objevit i smutek nad tím, co je za námi. A zároveň soucit – s těmi, kdo už kráčí zimou života.

Mindfulness nás učí, že každý konec je přirozenou součástí cyklu. A že to, co cítíme, nemusíme opravovat ani přehlušovat. Stačí to jemně pozvat: „Aha, tady je smutek. Tady je melancholie. Tady je únava.“ A jen s nimi chvíli pobýt. Protože každá emoce je jako vlna – přijde a zase odejde.

A možná se přitom naučíme být k sobě laskavější. Přijmout, že s příchodem podzimu nemusíme být stále plné energie. Že máme právo zpomalit, naslouchat si a najít si malé rituály, které nám pomohou přechod unést – procházka v barevném lese, svíčka doma na stole, dech, který nás zklidní.

Otázky k journalingu

1. Jaké pocity ve mně vyvolává konec léta? Kde je cítím v těle a s čím je spojuji?
2. Jaké vzpomínky z dětství nebo dospívání se mi vybavují při loučení s prázdninami?
3. Co mohu udělat, abych podzim vnímala jako období péče o sebe a nikoli jen jako čas povinností?

Moje mapa radostí a zdrojů

A i když se s létem loučím se smutkem, dívám se zároveň na to, co mi přinese podzim. Vytvářím si svou malou mapu radostí a zdrojů, ke kterým se můžu znovu a znovu vracet. A na co se těším?

🌱 na parádní podzimní úklid a třídění bytu, které mi přinese lehkost a svěží energii,
🌱 na bylinky a rostliny, které mě obklopí doma i na chodbě,
🌱 na procházky přírodou, na houby a ovoce, které jsem si připravila na zimu,
🌱 na malování, tvoření, háčkování a pletení,
🌱 na nové knihy, které na mě už čekají, a na dokončení té mé vlastní,
🌱 na hraní na nástroje a zvukové lázně, které mi zvedají energii a ladí duši,
🌱 na barvy podzimu, které mi vždy připomenou, že proměna může být krásná,
🌱 na moje narozeniny – rituál oslavy života,
🌱 a na víkendový retreat v jurtách, který mě znovu propojí s tichem, přírodou a se sebou.

Tohle všechno jsou malé i velké body, které mě podrží v čase, kdy se dny krátí a tělo i duše volají po zpomalení.

Pozvání

Pokud tě tohle téma oslovuje a hledáš místo, kde můžeš být sama sebou, kde se nemusíš tvářit „v pohodě“ a přitom uvnitř bojovat s melancholií, zvu tě do prostoru Ženy v síti a bez filtru.

Je to bezpečné místo pro ženy, které chtějí:

• porozumět svým pocitům, cyklům a proměnám,
• sdílet upřímně, bez masek a bez filtru,
• mít podporu v komunitě, která chápe, že někdy je těžké zvládat všechny role,
• a zároveň zažívat inspiraci, laskavost a praktické tipy, jak být blíž sama sobě.

Čím je ten prostor jiný?

• není o výkonu, ale o opravdovosti,
• není o radách shora, ale o sdílení a propojení,
• není o povinnosti, ale o přijetí a plynutí.

Pokud tě volá, přidej se. Není třeba být jiná, než jsi – právě naopak.