Doba je uspěchaná, vše musíme mít hned a hlavně dokonalé. Máme tendenci srovnávat se s ostatními, chceme mít to, co mají oni, závidíme ostatním jejich schopnosti a talent, ale už nám nedochází, že, stejně jako každý, i oni mají něco, co jim nejde a co je trápí. Jediný člověk, kterého známe do posledního zákoutí duše, jsme my sami. A právě u sebe bychom měli začít s laskavým přístupem. Protože pokud neumíme být laskaví sami k sobě, nemůžeme být laskaví ani k jiným.
Na svém starém webu webu playeveryday.cz jsem zveřejnila článek Jen kupa kostí na cestě k dokonalosti, jak člověk touží po dokonalosti, aniž by si uvědomil, že je to vlastně chiméra, a že z logiky věci nikdy nic nebude a ani nemůže být zcela dokonalé. Pro samé hledání dokonalosti pak přestáváme vnímat okolní svět, nehledě na to, že takové hledání dokonalosti člověka vyčerpává, a to jak fyzicky, tak především duševně. Je fajn mít sny, ale pokud jsou příliš vzdálené, není lepší nechat je plynout?
Na toto téma jsem volně navázala ve svém podcastu o laskavosti, v němž sdílím i příběhy ze svého života. O tom, jak jsem coby novopečená matka měla tendenci srovnávat se s ostatními a nedocházelo mi, že srovnávám nesrovnatelné, protože pro mateřství, stejně jako pro jakoukoliv jinou duševní roli, neexistuje jednotné měřítko, podle kterého by bylo možné míru schopností změřit nebo zvážit. O tom, jak jsem si přála mít vše dokonalé a perfektní, a teprve s odstupem jsem si uvědomila, že jsem se nemohla více mýlit.
Sami na sebe klademe nesmyslně vysoká očekávání a pak se hroutíme, když se nám je nedaří plnit. Je důležité znát sebe sama, znát vlastní potřeby a hranice, prozkoumat je, popsat a nastavit. K tomu vám může pomoci právě startující online kurz mindfulness pro začátečníky. V něm si osvojíme teorii, vysvětlíme si, jak to vlastně celé funguje, jak prohlédnout automatické vzorce našeho chování a naučit se s nimi pracovat. Nezanedbatelnou součástí kurzu je i praxe, tedy sdílení vlastních zkušeností a prožitků.
Těším se na vás...