„Ježiš tady je bordel.“
„Jak tady mám sakra žít? Nezvládám nic, všecko se na mě kupí.“
„No a odkud mám začít? Vždyť to je na roky a jsem na to sama.“
„Nestíhám nic. Jsem pořád zavalená.“
S tím vším, čím se obklopujeme. Čemu říkáme „ANO.“
Když jsem začala zkoumat minimalismus (už je to 5 let zpět), všimla jsem si jak moc se mi uleví, když je v prostoru kolem jen to, s čím opravdu rezonuju já a moji blízcí.
A jak strašně rozhozená, vykolejená, přetížená jsem, když je prostor zabordelený, přehlcený, neuspořádaný.
Protože se zaměřuju na vnitřní čistotu a nezahlcení (aktivitami, povinnostmi, očekáváním, akcemi, informacemi atd.), rozhodla jsem se vás v této oblasti podpořit pomocí rozhovoru s ženou, která jako já sdílí:
Ale zaměřuje se právě na téma úklidu a organizace prostoru. Anička Kamenická má velké pochopení, když je toho ze začátku na nás moc. Nesdílí dokonalost. Sdílí lidskost. A k takovému lidskému, pohodovému a podporujícímu rozhovoru vás chci pozvat.
SPOTIFY, APPLE PODCAST, ČESKÉ PODCASTY,
nebo ve formě videa na youtube.
MOJE VÝPISKY Z ROZHOVORU:
Nedovolit semínku zahlcení vzklíčit.
Jakmile se objeví kupička, potřebuju se jí věnovat, jinak vzroste. A pak se stanu zahlceným člověkem.
Příznaky zahlcení: odškrtávání položek, seznam úkolů, nezažívá pocit lehkosti a pohody. Protože na to není prostor.
Nenechat nic kupit bez toho, abych měla plán, co s tím a kdy.
Vnější svět je odrazem našeho nitra a kdo si uklidí vně, uklidí si i v sobě.
Jaký mám z toho předmětu pocit? Je pozitivní, negativní, nebo jaký je? Je negativní? Tak proč ten předmět mám? Potřebuju ho mít? Nebo ho můžu vyměnit?
Hl. cílem je vědomý způsob života. Znám se, vím, kam směřuju, co potřebuju.
Důležité je začít. Třeba na něčem jednoduchém. Např. hrnky.
Ale doporučuju ti dopřát si celý rozhovor. Určitě tě zaujme něco zcela jiného. ⬇️⬇️⬇️