Když se řekne “zvládat náročné situace” – co si pod tím představíš?
Jak vypadá člověk, který to/něco zvládá?
Často to může být představa, že daný člověk:
No a teď si pojď představit nějakou svou náročnou situaci.
Daří se ti to? Je to snadné? Nebo když se něco hutného děje, tak máš pocit, že tyhle parametry opravdu nesplňuješ a timpádem to nezvláš?
Dneska, na konci jedné takové náročné situace, jsem si uvědomila, že mám pocit, že jsme to zvládli, že jsem to zvládla. A nesplnila jsem téměř žádný z předešlých bodů.
Naopak jsem:
A když si tak promítnu všechny výzvy, kterými jsem si prošla/jsme si prošli – za uplynulé roky, je tam vždy pár důležitých bodů. A o ty se teď podělím:
A konkrétně technika 2 šípů. Jeden šíp je situace samotná, druhý si tam vrazíme my (hodnocením, sebekritikou). Někdy ho v té ráně ještě solidně rozvrtáme a vrtáme a vrtáme. A kouzla se začnou dít tím, že si tento fakt/jev začneme zvědomovat. Protože se pak snáz a rychleji přistihneme ve fázi, kdy:
Neboli laskavost a soucit. To posílám sobě a těm, kterých se to týká. Najdeš ji na mém spotify Všímavé příběhy<<<. Někdy to šmrncnu i Ho’oponopono (opakování nahlas/pro sebe: „Přijímám tě, odpouštím ti, miluju tě, děkuju ti“ a to imaginárně směrem k člověku, kterého se to týká).
To je důležité!!! Pro podporu pochopení ze všech úhlů. Pro uzavření laskavosti primárně v sobě. Už jen když pomyslíme na to, že jsme jako lidské bytosti na planetě propojeni, jakákoliv zákeřná myšlenka/čin se mi vrátí zpět jako bumerang (takže to můžu provozovat čistě ze sobeckého důvodu, že chci mít uvnitř sebe čisto a uklizeno na všechny strany).
Ty zpívám k očištění energie kolem celého tématu. Někdy přijde mantra, která čistí něco u mě (to poznám třeba tak, že se rozbrečím) a někdy zpěvem dodávám něco neviditelně na dálku – se záměrem přispět jen tak, jak to člověk akceptuje. Jsou to takové moje motlitby. Znáte to: “modli se za mě, je to teď hustý” – no tak já se modlím hudbou a zpěvem. Moje oblíbené mantry si se mnou můžete zazpívat zde.
Ať už tím, že můžu sdílet, že mám respekt a pochopení, že mi někdo pomůže (když si řeknu), že v tom můžu být sama sebou! A že v tom nejsem sama. Nebo potřebuju něco konkrétního od druhých. A to je velké a zas to začíná u mě. Vědět co, jak, kdy a od koho potřebuji.
Vždy je v tom nějaká úžasná lekce. Možnost odložit bloky/balvany. A hlavně vždy to přinese něco nového, nový směr, podněty, znalosti, dovednosti. Nebo naopak něco odnese (co už dávno nepotřebujeme). Postupně se tento aspekt učíme vidět víc a víc. A tím roste důvěra – v sebe, v okolí, v život, v tu danou situaci, v cokoliv. A tím roste i ten nadhled a odstup, který po sobě leckdy hlava nehlava vyžadujeme.
A říká se (ne uplně s příjemným tónem): „po bitvě je každý generál.“ Ale ty ingredience jsou tak nápomocné. Vyzkoušejte, nebo napište, které využíváte zase vy. Co pomáhá vám? Protože jedinečnost je další známkou našeho lidství.