Kde je ukrytá největší síla člověka? (mindfulness a rok 2O2O)

Můj manžel už měl nějakou dobu zavedenou praxi, v rámci které vedl školení Wim Hof metody. Některých jeho kurzů jsem se zúčastnila také a měla jsem tak možnost pozorovat, jak roste jeho důvěra v to, co dělá, tedy v metodu jako takovou, tak i jeho důvěra v sebe sama.

Vnímala jsem vděk, vděk za to, že vedle sebe mám takovou inspirativní a schopnou osobnost, zároveň jsem mu ale trochu záviděla, protože měl přesně to, co já jsem chtěla. Lektorskou praxi. Uvědomila jsem si, že bych ráda vedla svá vlastní školení z technik mindfulness, na kterých bych se mohla podělit o nabyté zkušenosti, své myšlenky a představy, a vlastně o svůj přístup k životu jako takovému. 

Tak jo, jdu do akce

Začala jsem připravovat lekce, ale zpočátku mi sebekritika házela klacky pod nohy a znemožňovala mi tak cokoliv vymyslet. Svazovala mě a já se nemohla hnout z místa. Pak jsem se ale rozhodla všechno hodit za hlavu a využít v praxi techniky mindfulness. Prožívala jsem přítomný okamžik a měla radost z toho, že už se děje to, po čem jsem tak toužila. Udělala jsem první krok. 

Tím dalším měl být samotný workshop, který měl samozřejmě proběhnout osobně, fyzicky. Všudypřítomná a všeprostupující hrozba koronaviru mi ale do tohoto plánu takříkajíc „hodila vidle“ a já tak byla na vážkách, zda nemám termín workshopu posunout.

„Nemáš!“, řekla jsem si nakonec a vypsala termíny online. Hlavou mi letělo tisíc myšlenek, nejrychleji ta, jestli se vůbec někdo přihlásí. Pomocnou ruku opět podaly znalosti technik mindfulness, které mě vracely zpět do přítomnosti.

Však ono to nějak dopadne. 

V den kurzu bylo přihlášených jedenáct žen. Jedenáct! „To je moc!“, lekla jsem se. „Nevejdeme se do vysílání!“ S důvěrou jsem kurz spustila a dobře to dopadlo. Vešly jsme se všechny.

Každé pondělí jsme se nořily do teoretických poznatků i praktických cvičení mindfulness. Sdílely jsme přítomný okamžik, užívaly jsme si otevřený a zároveň navýsost důvěrný prostor, jehož jsme všechny byly důležitými součástmi, byly jsme inspirovány a zároveň byly inspirací. 

Měly jsme možnost na vlastní kůži zjistit, jak otevřené, svobodné a zároveň přátelské může takové prostředí být. Je škoda, že takovou opravdovost nesdílíme i v běžném životě, kde spíše než jako společenství fungujeme jako soubor individualit. 

Nám se to ale podařilo. Během osmi týdnů jsme pracovaly s kritikou, hovořily o laskavosti k sobě samým, naučily se nastavit si hranice, osvojily si umění pracovat se svými kapacitami a energií obecně, pěstovaly dovednost být sama sobě oporou a přetvářet náročné okamžiky v poklady (více zde). 

A jaké pocity si z našich lekcí odnesly samy účastnice?

„To setkávání s vámi je teda paráda. Je to jakoby na sobě člověk měl nánosy a byl celej olepenej a najednou to ze sebe smeje. Díky tomu našemu potkávání a tomu, co tady spolu prožíváme. Hodně mě tenhle čas s vámi osvěžil a to se projevuje i v mém konání v životě všeobecně.” 

„To zklidnění a zaměření pozornosti poslední dobou je pro mě velkej dar. Děkuju za to. Je skvělý, že to celý proběhlo online. Jinak by to pro mě nebylo možný se účastnit. A je pro mě překvapivý, že to může takhle skvěle fungovat právě i v té online formě.” 

„Mám pocit, že jsem v takových věcech začátečník a že mi to jde všechno pomalu. Ale tady se mi hodně líbí ta tvoje veselost, vtipnost, že těm tématům dáš nadhled a hravost, i tam, kde by to člověk vnímal vážně. Je krásný vnímat, jak je každý jinde a přesto vlastně prožíváme dost podobný věci a inspirujeme se navzájem.”

„Mně vůbec nejdou vizualizace, prostě na to nefunguju. Ale ty máš tak příjemnej hlas, kterej mě vedl a já si to moc užívala.” 

„Ten kurz si vybral mě. Byla jsem v obrovským odporu se do něčeho dalšího hlásit. Chtěla jsem eliminovat ve svém životě nějaký další impulsy. Ale vnímala jsem silný ANO a přihlásila se na poslední chvíli, těsně před tím, než začínalo první video. Každej, kdo tu se mnou byl mi něco přinesl do života, něčím mě inspiroval a vnímám, že jsem tu naprosto správně. Vnímám otevřený vrata, který vedou do neznáma, ale poprvé se toho neděsím a těším se.”

Sbohem 2020

Rok 2020 zanechá v naší paměti hlubokou rýhu. Prověřil naši odolnost, flexibilitu a v podstatě i schopnost přechodně oželet věci, na které jsme byli po dlouhou dobu zvyklí. Největší síla člověka se však skrývá v něm samém a přesně tak, jak je silný člověk, je silný i svět, který svou existencí tvoří. Klíčem je vzájemná propojenost, podpora, pochopení, sdílení prožitků, zkušeností a samozřejmě také vlastní jedinečnosti, která z každého z nás tvoří unikátní lidskou bytost. 

I mě se uplynulý rok dotkl, prošla jsem řadou změn a nezřídka kdy se potkala i se strachem, jsem vděčná. Vděčná za to, že jsem měla možnost absolvovat roční akademii mindfulness (mindfullife.cz), začala po boku svého muže vést lekce Wim Hof metody a nakonec sebrala odvahu i na vedení vlastního kurzu všímavosti. Kurzu, který mění nejen druhé ženy, ale i mě. 

Metoda mindfulness pro mě osobně znamená malý zázrak. Mění přístup člověka k ostatním lidem, ale hlavně mění přístup člověka k sobě samému, hledá lepší perspektivy, posiluje prožitek okamžiku a pocit síly individuality, bez níž by byl svět jen šedou hmotou. Do dalšího roku přeji nám všem, abychom byli schopni tyto rysy správně posilovat a spojili své síly, zkušenosti a představy. Ať už živě nebo prostřednictvím obrazovek, s rouškami nebo bez nich.