I když se dějou náročný věci, pořád hledám vděčnost.
Vděčnost je náš primární stav. Naše nastavení. Jako děti jsme viděly svět jako dokonalé a okouzlující místo. Ale pak jsme začaly prožívat bolest, utrpení, nerespekt, zmatek, začaly jsme se odpojovat od těla a spojení s pocity všeobecně sláblo. Nešlo jen o pocity vděčnosti. Ale jakékoliv pocity. Zkrátka bylo postupem času bezpečnější vnímání těla vypnout. A přesunout pozornost do hlavy. A začít, tak jako svět kolem nás, vše soudit, hodnotit. O všem přemýšlet. Přináší nám tyto myšlenky a způsob fungování radost a spokojenost, zdraví? Ne. A z různých důvodů se setkáváme s tím, že to do našich životů nosí pravý opak.
Celý článek
