Jak uvolnit z těla bolestivé zážitky?

Stalo se to včera.

Ležela jsem na matraci, dcera mě masírovala. Poslouchala jsem relaxační hudbu a uvolňovala své tělo.

Bylo toho poslední dny tolik. A já byla vděčná za tento krásný dětský impuls: „Mami, tati, lehněte si. My se o vás postaráme.“

Všechny tři děti se ztišily a vytvořily nám prostor pro relax.

Masáž, baňkování, hudební relax, svíčku, aroma.

Když se dcera dotýkala mých lopatek, vedla jsem jí jak vnímat dotek těla druhého a jak mi tuto oblast promasírovat.

Je to oblast, kde často mívám uložen stres, tlak a bolest.

Zkus zjemnit svůj pohyb a jen se věnuj tomuto místu. Pociťuj, jak se to stažené místo pod tvými prsty hýbe a postupně uvolňuje.“

Za chvíli jsem cítila i já uvolnění a už bych nebyla schopná v tu chvíli říct, kde přesně je to citlivé. Protože bolest ustoupila.

V tu chvíli se před mýma očima zobrazil obraz. Byla jsem na něm já zhruba před 15 lety.

Věděla jsem přesně, kde jsem.

Chile, závod světového poháru ve snowboardcrossu.

Byla jsem sama na pokoji. Mého tehdejšího přítele odvezla helikoptéra do nemocnice do Santiaga.

Autem se dolů dostat nešlo. Provoz byl po dobu dopoledne dolů z hor uzavřen.

Musela jsem čekat. A být se svými pocity. SAMA.

Jak jsem tak byla se sebou, ve spojení s tím tehdejším já, začala mi téct slza po tváři.

Cítila jsem, jak se bolest uvolňuje. Nejen ta fyzická. Ale ta na duši.

Obrovský strach. Nejistota. Vrátí se? Bude v pořádku?

Snowboardcross je drsný sport. Za tu dobu, co jsme závodili, jsem to zažila i sama na vlastní kůži.

Několik závodníků se velmi vážně zranilo. Jeden z nich závod nepřežil.

Bylo mi těžko.

Ten prožitek byl minulostí. Ale to tělo neví. Stále si to drží. Dokud to nepustí.

Cítila jsem to jako tehdy. A teď – několik let poté, jsem to konečně mohla pustit.

V tu chvíli mi dcera položila své rozehřáté dlaně na oblast lopatek.

O chvíli později se v mé vizi objevil i přítel. A byl v pořádku.

Ona o mém prožitku nic nevěděla. Měla jen ruce na mém těle. A byla v přítomnosti a laskavosti.

Takových příběhů mám po kapsách mnoho. Tělo si drží své strasti a nezpracované emoce, traumata, až do té doby, než jim dáme prostor se uvolnit.

Tehdy tam v Chile, v tom hotelovém pokoji, se mi poprvé usadila bolest mezi lopatkami, která se mi opakovaně vrací kdykoliv jsem:

• pod tlakem, ve stresu,
• nemocná,
• mám strach,
• zažívám něco těžkého.

Tolik let si tělo drželo tuto bolest. A tolik let jsem se nemohla dostat k tomu, odkud to pramení.

Až tehdy mě pustilo k jádru.

Naštěstí způsobů jak pracovat s takovými staženími a tělesnými bloky je mnoho.

Nemusí jít jen o masáž. Můžete si dopřát též:

• vědomý dotek (tepla, přijetí, laskavosti),
• práci s dechem (odkaz na dechovou praxi máte zde),
• vědomý pohyb (jóga, intuitivní tanec),
• zvukové lázně (pořádám pravidelně – odkaz tady),
• zpěv manter (zazpívejte si se mnou zde),
• mindfulness praxi (a jednu takovou k poslechu zde).

Věnovat se svému tělu zn. v bezpečí

Pro nás, naše zdraví, naše tělo a život v něm je velmi prospěšné se těmto formám praxe věnovat. Pravidelně.

Je bláhové si myslet, že vaše tělo v sobě nic takového neukrývá. Každý člověk zažil v životě nějaké takové situace, které nezvládl zpracovat, nebo k nim neměl v okolí/v čase dostatečné bezpečí/podporu.

Je to v pořádku. To je součástí naší lidské existence. Kdykoliv takové bezpečí vznikne, tělo své rány uvolní.

Je pro mě též důležité zvědomovat si tyto souvislosti doma. Zvědomovat toto dětem. Když pak někdo „zničehonic“ propukne v pláč, nemusí tápat o co jde.

A vás chci pozvat – dopřávejte svému tělu takové chvíle. Preventivně. Pravidelně. Nebuďte s tím o samotě. Pokud s něčím takovým nemáte zkušenosti, je velmi pravděpodobné, že se váš nervový systém ani sám nedokáže zregulovat a do takového bezpečí uvolnit.