Co jsem přestala dělat/omezila v roce 2019?

Máme za sebou další rok a kolem nás se to hemží rekapitulací. Když jsem si já přemýšlela nad tím, co ten rok přinesl a odnesl, všimla jsem si, že mě provázelo spoustu konců. A teď nemyslím nutně rozchody nebo konec života. To také. Ale spíš jsem hodně věcí přestala dělat a začala je nahrazovat aktivitami, které mi vyhovují a které se mnou ladí. Tak jdem na to. Tady jsou mé 3 hlavní good bye:

👉Hodnocení

Moje hlava jezdí zprava zleva. Kamkoliv jsem vkročila, cokoliv jsem dělala, s kýmkoliv jsem byla, dost času jsem hodnotila a srovnávala. Někdy v začátku roku jsem se začala věnovat mindfulness a jedním z bodů bylo LASKAVÉ POZOROVÁNÍ. Aha, takže to není o pozorování a hodnocení. Ale pozorování bez HODNOCENÍ. Jsem nezúčastněný pozorovatel. Tak to je jiná. A začla jsem zkoušet a testovat. 

Možná si řeknete, co je jako špatného na hodnocení? 

Vybavíte si někdy situaci třeba s dětmi. Jste na veřejnosti, jste unavení, potřebujete už domů, nebo nakoupit, nebo se s někým potkat. A jedno z vašich dětí (nebo všechny) hodí šprajc. Nebo se začnou vztekat. A vy se můžete do země propadnout. Cítíte se blbě. Všichni po vás koukají, kroutí očima, nebo dokonce něco poznamenají. Trapná situace.

A teď si zkuste přetočit hodinky o nějaký čas do minulosti. Když jste někde šli a náhodou jste neměli svoje děti s sebou. Kolem vás se vztekalo dítě. Co vám bliklo hlavou? Zkuste si na to popravdě odpovědět. 

V mé realitě se totiž takové situace dějou. Asi i proto, abych se dokázala vžít do kůže druhých. Takže kdykoliv v hlavě někoho odsoudím, můžu se spolehnout na to, že do jeho role budu dřív nebo později postavena. 

A taková zkouška se mi stala třeba právě v mateřství. Nebo ve vztahu (hodnotila jsem lidi, kteří spolu neumí komunikovat s respektem). Nebo co se týče politických voleb (jak můžou dělat takovou volbu).

Nebo co se týče přístupu k financím a životnímu zabezpečení. Mohla jsem si vždy vyzkoušet na vlastní kůži, jaké to je, když vám teče do bot, když máte financí tak akorát na splacení všeho potřebného anebo dokonce už nemáte. 

Takže pozor. Ve finále tím stejně ubližujete zas jen sobě. A když se naučíte korigovat hodnocení směrem k druhým, ubude i hodnocení vás samotných. A náš vnitřní kritik, to je sakramentsky velký žrout energie

A co místo toho? 

“Kéž jsem šťastný. Kéž jsou šťastní. Kéž jsou všechny bytosti šťastny.” 

A tohle můžete použít kdykoliv místo právě zmiňovaného hodnocení.

👉Hromadění věcí

Začátkem roku jsem zažívala další šestinedělí, to když se nám narodilo třetí dítko. Měla jsem pocit, jak už to mám vše zmáknuté, jak jsem si krásně přenastavila fungování v domácnosti, sladila podnikání, čas na sebe, partnerství. A ejhle. Se třetím dítětem to všecko zas přestalo fungovat a já se častěji a častěji začala propadat do pocitů zoufalství. 

Děti byly asi 2,5 měsíce nemocné a já tušila, že musím něco změnit. 

Neuměla jsem v aktuálním koloběhu dění získat nadhled a tak jsme se rozhodli sbalit rodinu a na 2 měsíce jsme si půjčili karavan a pobývali na Vysočině, v blízkosti manželovy tehdejší práce. Z dvou měsíců v karavanu na Vysočině se nakonec staly 4 měsíce, z toho 2 jsme strávili různě na cestách ve stanu nebo v Teepee opět na Vysočině. 

Byl to nádherný čas a já jsem si mohla vše srovnat v hlavě a taky uvědomit, že spoustu věcí doopravdy k životu nepotřebuju (nepotřebujeme). Začala jsem tedy postupně věci třídit, vyhazovat, rozdávat, prodávat a to za jediným účelem. Zminimalizovat naši domácnost a taky prostory, které obýváme. 

Došli jsme k závěru, že potřebujeme menší prostor pro nás všechny.

Zbavili jsme se zhruba poloviny věcí, které jsme za poslední období nahromadili. A jak jsme se zbavovali věcí (knih, hraček, oblečení, nábytku, vybavení atd.), začalo mi docházet, že stejně tak to vypadá i v mé hlavě. Denně jsem koukala na xy knih, které jsem měla potřebu přečíst, jinak nebudu dost dobrá, jinak nebudu dost moudrá, chytrá, skvělá, blablabla. Pryč s nimi. Nechala jsem si jen ty, které jsem si chtěla přečíst, protože mě to doopravdy zajímalo a dělalo radost. 

A stejně tak jsem postupovala se vším. Záměr byl jasný. O polovinu menší bydlení. Takže se musíme zbavit zhruba poloviny věcí. Cesta to byla náročná. Třídili jsme s přestávkami od jara až do podzimu a tedy samotného stěhování. Mám pocit, že jsem se skrz tu dobu x krát přeskládala vzhůru nohama. Několikrát  jsem se sama sebe ptala, jestli to a to souzní s tím, jaká teď jsem. Jestli se tomu a tomu chci věnovat. 

Protože tak jako jsem měla přehlcenou knihovnu, měla jsem v životě i spoustu aktivit, kterým jsem se chtěla věnovat. Všem. Ale nebyl na to čas. Den má jen 24 hodin, že? A tak jsem minimalizovala i aktivity. Respektive zaměřila se jen na to, co mi do života přináší největší pokroky, ale hlavně i klid a spojení se sebou. 

👉Roztěkanost, plná hlava, mnoho cest

A to je bod 3. Všude kolem mě bylo spoustu zajímavých míst, lidí, aktivit, věcí. Ale najednou bylo jasné, že na to není kapacita, čas, prostor, finance. Moje pozornost byla roztříštěná. Jakmile jsem dosáhla jedné věci, už už jsem se vrhala na další. Nikde nebyl klid, po kterém jsem tak moc toužila. Co tedy s tím? 

Jak mít klidný a vyrovnaný život? 

V online kurzu Podnikání z pláže jsme se učili, že je potřeba zaměřit přesně. Nejde tedy dělat xy metod, škol a způsobů, protože pak člověk ničeho nedosáhne. Taky nejde následovat xy učitelů, protože pak se mu různé směry a rady tak akorát motají v hlavě a protiřečí si

A tak jsem se tedy zaměřila. A řekla jsem “ANO” jen 3 tématům 

Jaké to jsou?

JÓGA (protože mě provází už cca 11 let a stála u mé cesty z depresí k větší vyrovnanosti). Ačkoliv nedokážu hodiny stát na hlavě, neumím provaz a nestrčím si nohu za krk, nerozumím Sanskrtu a nikdy jsem nebyla v Indii, prošla jsem lektorským kurzem jógy, mám za sebou zkušenosti s lektorováním jógy v těhotenství i po porodu a sama praktikuji s přestávkami v těhotenství (kvůli nevolnostem) skoro každý den po dobu těch 11 let. 

Kdybych si v mém životě měla nechat jen jednu věc, kdybych měla druhým doporučit, co je zaručeně nápomocné k tomu, aby člověk ustál různě velká životní vlnobytí, kdybych si musela vybrat jen jednu fyzickou aktivitu, která navíc prospívá i psychice, byla by to jóga.

A jak jsem se rozhodla, přistála mi do klína další krásná výzva – provádět ženy těhotenstvím pomocí jógy (v Yogastation Tábor) a dechu v novém místě bydliště. A zároveň jsem kývla na to, že budu šířit echo o tomto jógovém studiu na instagramu, což je platfofma, která mě neskutečně baví. 

Mindfulness vychází z Buddhismu, ačkoliv to vypadá, že je to nějaké novodobé moderní slovo.

Dost z toho se hodně pojí s jógou a jde provozovat kdykoliv. Při řízení auta, při vaření, mytí nádobí, na procházce, v kontaktu s dětmi, v práci, atd. Je to taková neviditelná praxe, které se věnuji každý den, ať se děje cokoliv a která mi pomáhá zvědomovat si moje tělo, dech. Takové základní kameny, které tu se námi jsou neustále, ale často jim pramálo věnujeme pozornost. Až tehdy, kdy nás zastaví nemoc, nebo jiná náročná životní zkouška, začneme si jich být vědomi. 

Spolu s jógou mi mindfulness do života přináší lepší spojení se sebou, větší vědomí toho, jak se aktuálně cítím, ne nutně větší pohodu, ale rozhodně vyrovnanost. Lépe se znám, lépe můžu vnímat a posléze i komunikovat své pohnutky, nastavení, hranice, důvody chování atd. Mindfulness jsem si zamilovala a rozhodla se mu věnovat víc a přihlásila se konečně na roční akademii Mindfulness, po které jsem už nějakou dobu pokukovala a toužila. 

Dech, mysl, chlad

Poslední metoda, která to u mě vyhrála na plné čáře, je spojení chladu, práce s dechem a nastavním mysli. Ano, mluvím o metodě Wima Hofa, Holanďana, který v době, kdy měl 4 malé děti, přišel o ženu (jenž spáchala sebevraždu), a tak začal objevovat limity svého těla a své mysli, má na kontě x světových rekordů a díky nim na sebe krásně upoutal pozornost. 

Metodu sestavil velmi laskavě, strukturovaně a sdílí ji se světem. 

Jedním z lektorů Wim Hof metody v ČR se stal i můj muž, a tak je praktikování vědomého otužování, ale hlavně práce s dechem a myslí naším každodenním chlebem a taky tématem doma. Děti si často povídají o tom, jak jde táta s mámou “wimhofovat” nebo lektorovat lidi v ledu. O této metodě a našich zkušenostech jsem napsala v článku tady nebo tady

Věřím, že i váš rok 2019 byl plný zvratů, změn, možná kotrmelců. Přeji všem k jakýmkoliv změnám dostatek vnitřní síly to celé ustát a nevzdát to se sebou a s životem a zároveň pokory a vděčnosti, ať k nám vždy v každém momentu dolítne zpráva o souvislostech celého dění a proč se to děje. A pokud ne? Nevadí. Jakkoliv je to správně. Však víte – bez hodnocení. 

Namasté

PS: pokud byste rádi udělali tečku za tím, co probíhalo v roce 2019 a máte nějaký záměr na rok 2020, pojďte si také sesumírovat, co vám rok 2019 vzal nebo dal, co vás naučil, v čem vás obohatil. A pak se vydejte s čistým štítem (a ideálně prázdnou hlavou) k novým zítřkům, plnit svůj záměr…

Martina Chomátová
Ze snowboardcrossových tratí a života na cestách jsem se vrhla střemhlav do mateřství. Jsem autorkou knihy příběhů pro malé i velké Andromeda, elfka malá a knihy o důležitosti dospělácké hravosti Vyhrála jsem depresi, lektorkou jógy a studentkou mindfulness. S manželem pořádáme workshopy Wim Hof metody. Můj příběh najdete tady >> Svoje dotazy, připomínky, tipy či referenci mi můžete poslat na info@playeveryday.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů