Zamiluj se do sebe a do života, který žiješ

Když zažíváme krušné chvíle v životě, náročné emoce, často si pro sebe přejeme štěstí, zdraví, neutuchající spokojenost. Ale kudy vede cesta ke spokojenosti?

Skrz laskavost k sobě a přijetí situací, které se dějí.

Jenže naše mysl nám každodenně hází klacky pod nohy. A myšlenky typu: „tak to je fakt blbost, jak můžu přijmout situaci, kdy se dítě válí na zemi a vzteká? Nebo chvíli, kdy do mě hučí partner, co jsem zas udělala špatně? Nebo ten moment, kdy mi je zle, jsem unavená a bolí mě celé tělo?“

Přejeme si krásné chvilky, zářivé štěstí a oslňující výsledky a výkony. 
A místo toho chodí život ve své obyčejnosti. A náročnosti. Krize, negativní emoce, nepříjemná překvápka a mezi tím pár chvilek štěstí. Tak co tedy s tím?

Má odpověď je: praxe všímavosti neboli mindfulness.

Jak se to dělá? Důležité je začít chápat, jak funguje naše mysl, jak přistupovat k našim automatickým reakcím a způsobům chování. Jak s tím pracovat a jak to měnit. To není něco, co jsem schopná ve stručnosti popsat v jednom článku. Víc o tom sdílím tady na webináři, který si můžete pustit zdarma nebo v kurzu mindfulness, který trvá 6 týdnů.

V životě jsem často zažívala situace, ve kterých jsem si vymáchala hubu, pustila na sebe proud kritiky a viny. Měla jsem od sebe velká očekávání a nic pro mě nebylo dost dobré. Vnímala jsem, že abych já byla dost dobrá a můj život též, musím na sobě ještě hodně makat. Však štěstí není zdarma, že?

Od té doby, co téměř každý den praktikuji všímavost, narostla laskavost vůči člověku, kterým nyní jsem a životu, který nyní žiju.

A co na tom jako je tak skvělého?

Když si zamilujete člověka, kterým aktuálně jste a život, který žijete, nepřidáváte do ohně už tak pálivým situacím, které život nosí. Neházíte si klacky pod nohy na cestě ke snům, vizím a záměrům, které nosíte na srdci. Nepřečerpávate kapacitu a množství energie, které je vám na každý den dáno. A když to přečerpáte, snadněji se z toho poučíte. Protože chybovat je lidské. Díky chybám hodně získáme. Stačí jen změnit úhel pohledu.

Co to tedy obnáší?

Jednou denně si na několik minut pustím vedenou zvukovou relaxaci (jednu takovou si můžete pustit na mém podcastu Všímavé příběhy – Apple podcast, Spotify, web) a několikrát denně se zastavím a spojím se s tělem, dechem, či jakkoliv jinak se naladím na přítomný okamžik. Přesně takový, jaký je. Bez hodnocení a posuzování. A to se děje v úplně obyčejných situacích. Při úklidu, vaření, venčení psa, řízení. Postupně třeba i v náročných chvilkách (třeba jak se říká 10 krát se zhluboka nadechni – ale bez tréninku a praxe to velmi často nejde).

Když si člověk prožije takovou relaxaci jednou, asi si jen příjemě odpočine, mysl bude lítat všude možně a nic tak extra se nestane. Velké věci se dějí, když si takové relaxace pouštíme pravidelně.

Co praxe mindfulness dělá a proč se vyplatí?

O tom dnes nemusím mluvit jen já. Je na to téma mraky studií. A své vám posdílí i ženy, které prošly mým online kurzem Mindfulness. Ten má za cíl právě navýšit laskavost vůči člověku, kterým jste a životu, který žijete. Ale co si přečíst to, co sdílí ženy samotné?

Změnu vnímám všude. I když stále není život procházka růžovým sadem, tak už vím, na co se více zaměřit, jak nepřehltit svojí mysl tolik, aby se to projevilo fyzicky (u mě např. bolest hlavy a krční páteře). Už vím, jak se mám zastavit, jak víc vnímat a zaměřit se všímavě na ty krásné drobné věci a okamžiky, kterých je každý den hodně, byť se někomu mohou zdát všední.

Změnu vnímám hlavně v tom přístupu rodina vs. můj život. Díky tomu, že se mi ulevilo, mám i mnohem vetší vnitřní klid (už se necejtim ve stresu, že „nestíhám to svoje“, „něco mi utíká“). S tím souvisí i opravdové přijetí mojí aktuální role a veliká vděčnost. Každý den. Časová ani finanční investice z mého pohledu nebyla zdaleka tak velká, jaký je přínos.

Občas se pohladím po tváři a koukám se na situace jako svá nejlepší kámoška (zatím teda až zpětně), ale i tak pomáhá.

KONEČNĚ jsem po 20 letech začala spát! A když nespím, tak mě to nedrtí a ráno nejsem úplně hotová. Víc miluju své tělo – už ho netrýzním hladovkou, ale naslouchám, co potřebuje. A celkově se cítím uvolněnější.

Za mě to je velká pecka. Tak nám všem přeju, ať přestaneme žít život dle to-do listů a zamilujeme se do toho, kým aktuálně jsme a do života, který žijeme.