3 tipy jak si zamilovat zimu (a být spoko)

Když jsem ještě neměla děti, zimu jsem milovala. Bylo to jedno z mých dvou oblíbených ročních období. Zima – jezdila jsem na závody snowboardcrossu, do ciziny, byla jsem s naší bandičkou (sbx crew 🤟). Léto – cestovala jsem po světě a většinou někde žila třeba 3 měsíce. 

Jenže jakmile jsem se stala mámou, jako by někdo utnul tipec všem takovým radovánkám. Dlouhodobé cestování (i když jsme si ho tak nějak dopřávali v dodávce nebo ve stanu) a srandičkám s bandičkou konec šmitec. 

Měla jsem na starost tu moji bandičku malých zrcadýlek (rozuměj – moje děti). 

Od poporodních depresí jakoby mi někdo zmáčknul v hlavě nějakej čudlík a já zimu vnímala jako období, kdy hustě přituhává a já jdu do sebe. Všecko bylo takový náročnější, temnější, hutnější. Jela jsem furt jako mašina, energie ubývalo a tím mě i přecházela radost. A někdy v únoru a březnu už jsem se fakt modlila, aby byl tý zimy konec a já zas mohla chodit venku lehce oděná, nemusela se handrkovat s dětmi o tom, že se mají obléct a užívala si slunka svit. 

Nemyslím si, že by můj bujarý předešlý (bezdětný) život byl bůhvijak správný. Vybavuju si tu obrovskou míru stresu, kterou jsem zažívala. Dodělat zkoušky včas, napsat všecky práce, objezdit všechny závody a do toho ještě trénovat a taky (ehm) nějak normálně žít. Mívala jsem několikrát za zimu záněty močového měchýře a taky antibiotika. Rychle jsem se nadopovala, čímkoliv to šlo, jen abych mohla zas fungovat. 

Moje dřívější Já by to dnešní absolutně nechápalo. 

Každým rokem se víc a víc těším na zimu a každým rokem přidám něco, co k mojí pohodě ještě víc přispěje. A právě ty tipy, které jsem na období zimy nastřádala, abych nepadala na hubu a na dno, vám dnes chci posdílet. Určitě máte taky nějaké, takže se můžeme inspirovat. Hejhou jupijou. 

Tip č. 1 – Spánek Tě dosytí spokojeností nejlíp

Líp jak nějaká bylinka, externí technika, metoda, elixír. Spánek vůbec neni nic trapnýho. Po dětech chceme, aby chodily spát brzy. Vnímáme na nich, jak se nedostatek spánku podepíše na jejich náladě a prožívání. A co my? Haha, funguje to úplně stejně. 

Vyčítáme si, když na děti vyjedeme, když křičíme, když nejsme dost dobrým vzorem radosti. Ale potřebujem si třeba večer konečně ukrást chvíli jen pro sebe, klid. Takže doděláváme resty (zašijeme toto, dočteme toto, dodíváme se na hento). Trávíme čas na sockách (sociálních sítích – ehm, tak to je pro spánek uplně fuuuuj – tomu by se dalo říct “antispokospánekčin”). Prostě proboha si aspoň trochu dosytit ten dospěláckej čas. Jako dřív. Ufff, konečně spěj. 

Zkoušela jsem teď dělat pravej opak. 

Jít spát ve 20 nebo max 21hod. Aspoň hodinu až hodinu a půl před ulehnutím se nedívat na telefon, PC, televizi. Mít doma zhasnutý hlavní světlo a rozsvítit třeba jen svítící bobule. V noci na telefon nekoukat a SPÁT. A je to zajímavý pokus. Vyzkoušejte a porovnejte. Rozhodně se ze mě zatím nestala Matka Tereza (občas i tak mám blbou náladu), ale rozhodně spokojenost, naladění a dobrá nálada narůstají. 

Když jsem měla blbou noc (což se prostě s malými dětmi děje často), dospala jsem přes den nebo si řekla o pomoc, dítě udala manželovi/babičce/kamarádce a dospala se. Halelůja. Tma je od toho, že se spí. A já se snažím neočůrat svoje tělo tím, že si rozsvítím, ale jdu spát. Jako příroda. 

O spánku a souvislostech se vznikem depresí a jiných nemocí se můžete dočíst v knize Proč spíme nebo se inspirovat v podcastu s panem Hynkem Medřickým. O dětském spánku zase výborně mluví Lenka Medvecová Tinková na svém webu Prosím spinkej. Její knihu S láskou o dětském spánku doporučuju všema dvaceti. 

Tip č. 2 – Tvoje tělo je Tvůj kámoš, nechtěj ho obejít

O tom, jak jsem přistupovala k mému tělu dřív, jsem už psala. Jednoduše jsem neznala souvislosti a jsem moc ráda, že teď díky různým metodám mám spojence, který mi dodává signály a vede mě. Naslouchám mu (víc a víc) a velmi ráda. Proč? Protože narozdíl od mojí hlavy je doopravdy moudré. Hlava sice nastřádá spoustu informací, hodně se toho učí, mraky vymyslí. Ale co z toho, co jsem se naučila, vstřebala a zjistila, je dobré opravdu pro mě? 

To ví nejlíp moje tělo.

Ale my jsme se ho naučili velmi dobře ignorovat a měnit si reakce a chování podle toho, jak to vnímá hlava (nebo někdo jiný). Emoce cítíme tehdy, když už jde do tuhého. To samé je s nemocí a bolestí. Přitom tělo nám dává vědět mnohem dřív, že něco máme udělat jinak, že se v něčem necítí dobře, nebo že naopak je něco fakt super. Současná společnost je pozorností tak moc v hlavě. A pak padáme energeticky vyčerpaní, vyhořelí a depresivní na dno a hlava nám to dá pěkně sežrat. Pošle nám kurýrem pěkne temný myšlenky. 

Ale jak se začít s tělem kámošit? 

Je to jednoduché, ale trochu nudné. Mnoha lidem přijde lepší sledovat telku, nové a nové podněty venku, lítat po obchodech, dopřávat si různé super duper odměny vnějšího světa. A s tím rozhodně nikdo nemusí končit. Ale k tomu všemu můžem přidat i pozornost právě do těla. Konkrétně na dech. A zvědomovat si svůj dech kdykoliv během dne. 

A co nám taková zbytečnost/blbost/absurdita do života přinese? 

Když se v jakékoliv chvíli (náročné i obyčejné) zaměříte na dech, přenesete se do prožitku přítomnosti. To je super. To chce teď hodně z nás. Žít tady a teď. Když se přenesete pomocí dechu do přítomnosti, ladíte se na své tělo a dáváte mu echo: “jasně, jsem tu, naslouchám ti.” Zpočátku se třeba nic nebude dít. Ale když se to ladění se na ten úchvatný nástroj (jakým naše těla jsou) budete nějakou dobu zabývat, uvidíte výsledky. 

Haha 😂 takové asi ne. Ale 👇

• Ucítíte vztek, který se bude vkrádat do vašeho života, mnohem dřív a budete moct snáz rozkódovat a sdělit okolí (a sobě), co se děje. 
• Ucítíte i to, jaké máte udělat rozhodnutí (pokud budete v náročné situaci). 
• Ucítíte mnohem větší škálu prožitků a váš život bude barevnější. 
• Ucítíte zprávy jemného kompasu, kterým vaše tělo je, a budete sami sebou. 
• Ucítíte větší míru energie, protože když neděláte rozhodnutí podle hlavy, neplýtváte tolik energií (často totiž děláme rozhodnutí podle druhých, ale to nás obvykle může stát spoustu energie). 
• Ucítíte, jak se vám různé životní oblasti mění a budete víc žít v souladu (se sebou, se světem kolem, se svými záměry). 
• Ucítíte lépe, kde jsou vaše hranice, a budete je moct snáz reprodukovat druhým. 
• Ucítíte i větší pohodu v životě. 

A taky další spoustu benefitů. Prostě naladit se na to vaše jedinečné tělo podle mého nemá vedlejší negativní účinky. Tělo si postupně najde svou optimální potřebu jídla, pití, spánku atd. Jen si vzpomenout a vrátit se ke svému dechu a to co nejčastěji. 

Tip č. 3 – Začni se přátelit s chladem 

A to je tip, o který se dělím už nějakou dobu skrz benefity, které má na náš život Wim Hof metoda (víc o tom píšu v článku tady – Euforický život nebo tady – antistresová metoda). Vůbec to neznamená, že se musíte nořit do ledových bazénků, zamrzlých řek a rybníků, nebo do studené sprchy každé ráno. 

Jde to i mnohem jednodušeji. 

Třeba si hned nenasazovat rukavice, když mi začne být zima. Tím totiž svým ručkám vysílám pěknou dávku nedůvěry. Umí se samy pěkně zahřát a postupně jim tak uděláte mnohem větší službu, než tím, že jim dáte rukavice (samozřejmě pokud jdete v -15 na Sněžku, je to už jiný kafíčko).

Když jsem se začala nořit do podzimních vod Lužnice a Jordánu, dokázala jsem se pěkně rozehřát ve středu těla (i ve čtvrtek či pátek – haha vtípek), ale končetiny zůstávaly pěkně promrzlé. Dokázala jsem se tím hodit do slušný smyčky paniky. Asi to nefunguje. Asi se nezahřeju. Ježišmarja zmrznu. Jak jsem už psala, tělo nám vysílá slušný krizový myšlenky, když nejsme uplně v top top pohodlí. 

Klídek, výýýýdech, to zvládneš. 

Začala jsem ruce uvolňovat s dlouhým výdechem. Ten všeobecně umožňuje se v mnoha situacích a na mnoha místech na těle skvěle uvolnit a zklidnit. A pak jsem místo rukavic na procházkách třeba klepala rukama, učila se nový triky (střídat otevřenou dlaň a pistolku na každý ruce jinak), zahřívala ruce o sebe, otevírala a zavírala dlaně, vymýšlela nový a nový kravinky. Prostě – dávala jsem pozornost mým ručičkám. A přiznejme se, když takhle kolikrát někam jdeme, dostávají právě naše ruce pozornost? Tuším, že ne. Teda ano, pokud už mrznou. 

Co jsem ještě dělala? Dávala jsem si ruce do ledový vody. Třeba na půl minuty, na minutu, pak na dvě. Spolu s uvolněným dlouhým výdechem to zvládnete taky. A postupně asi během jednoho týdne moje ruce pochopily, že se můžou uklidnit, že na ně v chladu nezapomenu (když jsem jim nedala ty rukavičky, na který byly zvyklý), že se i na ně dostane tepla a začly se ohřívat samy. Jako fakt! Hustý. Vyzkoušejte. 

Chodila jsem na procházky v triku. Otužovala se každé ráno ve sprše. Chodila jsem venku bosky. Víc jsem větrala. Strkala jsem si nohy do zamrzlých vod. Zkoušela jsem různé věci. Protože mě kamarádšofty se zimou začaly bavit. Protože zima už pro mě nebyla nepřítel, ale… 

nejrychlejší způsob jak se ponořit do přítomnosti, zvědomit si své tělo a nastartovat se. 

Takže místo kafíčka tu máte 3 tipy, které vás nejen pěkně nastartují, ale díky kterým nebudete žít život na dluh. Nebudete padat ve středu na hubu únavou. Nebudete tolik nemocní, protože budete naslouchat svému tělu a budete vždy nejlíp vědět, co jo a co už ne (“další vánoční párty? děkuji nemůžu” například). A v tom kontinuelním Teď a Tady se jednoho dne probudíte, vysvitne slunko a vy si s radostí uvědomíte, že je tu jaro. Ale i kdyby nebylo…

byla to nádherná zima 🙏🏻 

PS: Ještě tu mám další tipy, ale o těch se nebudu tolik rozepisovat, jo? 

Zpěv (Mantry u uspávání dětí, to teď miluju – Deva Pramal, Tina Turner)

Hra na ukulele (však víte, že ho miluju)

Krasopsaní, háčkování, omalovánky, malování, jiné tvoření

Čtení knih spíš než čučení do PC a do mobilů

Procházky v přírodě (a v ní otužování a nádech, výdech)

Automasáž (ano, olejíček do ruky a masáž rukou/nohou)

Sex (s orgasmem, bez orgasmu prostě tělo je moudré a má pro nás i spoustu ukrytých energetických čudliků :D)

Klídek s čajem, svíčkou, prostě Hygge čas

A nebo se chcete naučit víc o Wim Hof metodě? Víc info najdete tady ⬇️⬇️⬇️