4 roky laskavých transformací v kouzelném Jurtcampu

Psal se rok 2019 a my jsme se jako rodina rozhodli strávit Vánoce v jurtách. Konkrétně v jihočeském Jurtcampu – blízko Čimelic. Měli jsme 3 malé děti (7, 4, 1 rok) a byli jsme zamilovaní do dobrodružství, které nám přinášela praxe Wim Hof metody. Chtěli jsme si užívat zimu jinak. Snili jsme si tehdy o tom, jaké by to bylo bydlet v jurtách. Tak proč nezačít pobytem hned v zimě?

Když jsme dorazili do Jurtcampu, bylo celkem teplo. Několik stupňů nad nulou. A Jurtcamp jen pro nás. Kdo by taky trávil zimní čas – ve stanu?

První dny nám přinášely velkou radost.

Otužovali jsme se, užívali si přírodu, spaní v obklopení přírodních zvuků (a časté spaní, kvalitní spaní všeobecně). Ráno jsme si čistili zuby u venkovního umyvadla, ukládali se do spacáků hned jak přišla tma, nechávali se hypnotizovat plamínky ohně v malých kamnech.

Hotová romantika

Okolí Čimelic si nás získalo. Krásné výlety (Sladovna Písek, Čimelický park a zámek, Zvíkovské podhradí). V obklopení přírodou, bez nutnosti cokoliv dělat, krom podstatného. Nebyla tam wifi, takže jsme odložili technologie a bylo celkem jasné, že žádné pohádky (vyjma čtení) nebudou.

A pak padlo to rozhodnutí. Tady si přejeme něco uspořádat. V té době jsme začínali s jednodenními workshopy Wim Hof metody – v Praze a Táboře a tak byla volba jasná. Do jurt za otužovačkou.

Letos začínáme 5. sezónu víkendových workshopů/retreatů v této úžasné lokalitě. Místo dovolí člověku zpomalit, zaměřit se na to podstatné (strava, spánek, odpočinek, nejdůležitější potřeby). Jezdí za námi lidé, kteří se chtějí zdokonalit v praxi Wim Hof metody (tedy vědomé otužování, práce s dechem, myslí).

Ale jezdí za námi více a více také ti, kteří si přejí:

• zpomalit životní tempo a vypnout povinnosti,
• zastavit proud myšlenek a získat nadhled, odstup, od každodenní reality,
• dopřát životní restart a změnu životních návyků,
• utužit vztah (se sebou, s partnerem/partnerkou/rodinným příslušníkem),
• naučit se jak pracovat se stresem a zimomřivostí,
• mít alternativu ke klasické léčbě různých autoimunitních onemocnění,
• udělat si pořádek v dechových praxích.

Kouzla a poklady mezi jurtami

Za ty 4 roky, kdy jsme provedli tímto víkendovým retreatem 250 zájemců, máme za sebou mnoho nádherných zážitků.

Poklady, zázraky a dary Jurtcampu:

• když se nad našimi hlavami mezi hvězdami táhla šňůra družic Elona Muska,
• když končíme sobotní čas a účastníci lezou z ledového bazénku, uneseni obohacením a silou vlastní mysli, dechu, těla,
• když si v mezičase dopřáváme luxusní veganskou stravu a od zarytých masožroutů posloucháme: jak je to překvapuje, jak je to jedlé a luxusní, jak se cítí blaženě opečováni,
• když se každý na víkend odpojí od klasického provozu a dojde si k vlastním důležitým / životním uvědomněním,
• když se procházíme v tichosti přírodou a každý se ladí na svou vnitřní moudrost,
• když se propojí lidé různých oblastí, profesí, věků a vzájemně se inspirují,
• když sdílíme příběhy ze života – bez masek a příkras,
• když se poslední den loučíme a máme pocit, že se na určité úrovni známe dlouho a vznikají nová přátelství,
• když se jeden z účatníků rozhodne, že se po návratu domů už konečně zbaví své televize,
• když manželka prochází hlubokým pochopením toho, proč se její muž chodí otužovat a co na tom vidí,
• když jednu z účastnic v bazénku plného ledu chytí záchvat smíchu,
• když další z účastnic vyleze z bazénku a začne radostně a zářivě skákat po louce a je vidět, že je plná života, energie, radosti,
• když si jiná z účastnic uvědomí, že si poprvé v životě dovolila říct „NE“, i když všichni okolo říkají „ANO.“

Když tak vypisuji ty nádherné a v něčem dost neobyčejné chvíle, úplně mě mrazí. Vzpomínek je mnohem více. Je to zkrátka místo, kde zažíváme krásné chvíle a nejde je vměstnat do jednoho článku.

Chci vám tu sepsat i to, co za tu dobu máme s mým mužem Jakubem jako záměr.

Přejeme si:

• ukazovat lidem jak mocná je příroda a jak zranitelní a pokorní jsme (v jejím obklopení a napojení),
• inspirovat k otevření svého srdce a vracet se zpět k jednoduchosti, zdraví a vyrovnanosti,
• propojovat ženský a mužský svět, nestydět se mluvit o světě výkonů, úspěchů, ale ani o cykličnosti, zranitelnosti, jemnosti,
• ukazovat jak ustávat bouře života a jak nám v tom může pomoct náš dech a mysl,
• být prvními, kteří odhodí masky a hru „na něco a někoho“, ať i ostatní mohou zažít, že je to bezpečné a uvolnít se do své vlastní autenticity (a tedy svobody a síly),
• inspirovat v oblasti tvorby návyků, které máme osahané a leta ozkoušené (vědomé a laskavé otužování, práce s dechem, myslí),
• zažehnout v účastnících jiskřičku odvahy, ať dále kráčí životem, kde co nejvíce oblastí a rozhodnutí mají ve svých rukou.

Vánoce roku 2019 – nečekaný zvrat

A teď se vrátím zpět k našemu příběhu z Vánoc 2019. Po pár dnech romantiky najednou klesly teploty pod nulu. Romantika končí. Začíná transformace. Probudíš se, zima. Čistíš si zuby, zima. Jdeš na kadibudku, zima. Jdeš se osprchovat, zima. Přijedeš z výletu, zima.

Najednou nám začalo docházet, jak jsme vděční za naše novodobé vymoženosti a otužování se „jen když chci“, ale ne nonstop. Pochopila jsem, jak výhodné je mít za manžela ranní ptáče, když já sama jsem sova – protože se střídáme u kamen (já pozdě večer, on brzy ráno).

To byl ale začátek.

Já sama jsem najednou začala pozorovat, jak se ze mě v tom kulatém prostoru vynořují emoce, které neumím uchopit a popsat. Odkud se tu bere ten šílenej vztek?

Dostala jsem k Vánocům nový deník a tak jsem začala psát. Tančila jsem, meditovala, chodila na procházky.

Evidentně zima „posvítila“ na leta zahrabané bubáčky a chtěla mi pomoct je vydolovat ven. S humorem (a odstupem) často na workshopech sdílíme, jak nás náš první výlet do jurtcampu málem stál manželství. Jak jsem nedokázala uchopit, co se to vlastně děje. Máme tak velký respekt k tomuto místu, k přírodě kolem a k procesu, který si tam každý sám pro sebe přijede zažít.

Je čas odložit masky

Na závěr našeho pobytu jsme mlčky pobalili naše věci a nebe zrůžovělo. Že by další zázrak? Sedli jsme si do auta směr Tábor. Chvíli jsme ještě mlčeli, ale po chvíli jsme začali sdílet. Než jsme dojeli domů (tehdy) do Tábora, bylo mezi námi opět jasno. A náš vztah zažil jednu hlubokou prověrku a provětrání neřešených témat.

Je skvělé čas od času změnit lokalitu. Ve vědomém a laskavém prostoru získat impulsy pro život dál.

Možná si také s něčím nevíš rady a nerozumíš tomu. Možná potřebuješ zažít něco nového, nové dobrodružství, které ti ukáže, v čem a jak nežiješ v souladu se sebou. Možná potřebuješ udělat změnu a zaměřit se na své zdraví. Možná cítíš, že se točíš v bludném kruhu.

Možná si přeješ svůj život obohatit o zdravé návyky (v oblasti péče o tělo, práce s dechem, myslí, či stravování). Možná si přeješ podporu a cítit, že na světě nejsi sám/sama, že je svět bezpečné místo. Možná jsi nedávno prošel/prošla něčím náročným a potřebuješ se vzdálit své každodenní realitě.

Možná neřešíš nic ze zmíněného, ale něco úplně jiného. Nebo nic, ale můj text tě zkrátka zaujal. Ať tak či tak, je možné, že kouzlo tohoto místa k tobě promlouvá skrz mé psaní.

Vyslyš tedy volání.

Doraž mezi nás. Dopřej si tento retreat, restart. Vědomý pobyt pro odvážné duše. Těšíme se na tebe a na kouzla, která toto magické místo otevře v tobě. Odkaz na víc info o tomto víkendu a registraci najdeš zde<<

Krásné dny a na viděnou v Jurtcampu.

PS: Za možnost pobývat v tomto krásném místě velice děkujeme Lucii a také celé komunitě, která o místo s láskou pečuje.