Pomalý život: výhra, ne prohra

Pamatuji si den, kdy jsem si dovolila poprvé nic nedělat. Tedy ne „nicnedělání“ v tom smyslu, že bych se povalovala na gauči s pocitem viny, že bych měla být produktivnější, ale skutečné zastavení.

Takové, kdy jsem si plně užívala ten prostor pro opravdové NIC. Bez plánů, bez tenze, bez odškrtávání povinností (pomyslně v hlavě nebo na papíře).

Nebudu lhát, byl to boj. Moje hlava křičela, že jsem líná. Že plýtvám časem. Že bych měla být jinde, dělat něco užitečnějšího, pracovat na sobě, růst.

Pomalost není prázdnota

Často se setkávám s tím, že když někomu řeknu „potřebujeme jako lidé zpomalit“, ihned se v očích objeví lehká panika. Jakoby zpomalení znamenalo stát se neviditelnou, nevyužitou, zbytečnou.

Jenže pomalost neznamená nehybnost. Neznamená vypnout se z běžného života a odpojit od všeho dění. Pomalost je stav, kdy jsme více přítomní v tom, co děláme. Kdy se nám v životě otevře prostor – pro vědomé dýchání, pro hlubší vnímání, pro jemnější naslouchání sobě i ostatním.

Všimla jsem si, že když ženy začnou zpomalovat, velmi rychle se vynoří téma viny. „Ale já přece nemůžu, mám toho tolik!“, „Nemůžu si dovolit jen tak být, vždyť bych se nikam neposunula!“, „Jak to, že ostatní to všechno zvládají, a já ne?“, „Musím tady být pro druhé.“, „Nikdo jiný to za mě neudělá.“

Jsou to hluboko zakořeněná přesvědčení, která jsme si osvojily v tempu dnešního světa. A přitom…

Zpomalení není prohra. Je to výhra.

Nádech, výdech a prostor mezi tím

Práce s dechem mě naučila jednu zásadní věc: mezi nádechem a výdechem je vždycky prostor. A právě v tomto prostoru se skrývá klid, odpovědi, možnost volby. Stejné je to v životě. Pokud jedeme neustále na autopilota, pokud za sebou hrneme povinnosti bez jediné pauzy, kde je prostor na nás?

Kde je moment, kdy se zastavíme, rozhlédneme a uvědomíme si, kde jsme a kam vlastně jdeme?

Pomalý život neznamená, že se vzdáš svých snů, že přestaneš dělat to, co tě baví, že se stáhneš ze světa. Znamená to, že věci začneš dělat jinak – s větším vědomím, s větší pozorností, s větší láskou k sobě.

Jak začít zpomalovat (aniž by ses cítila líná)

Nechci ti říkat, že musíš ze dne na den změnit svůj život a odstěhovat se do hor. Do poustevnické jeskyně, nebo na farmě pečovat o krávy. Ale můžeš si dovolit malé kroky:

1. Ráno nevybíhej hned z postele. Zkus se jen pár minut vědomě nadechnout a uvědomit si své tělo. Jak se cítíš? Jaké je první slovo, které tě dnes napadne?
2. Pij čaj nebo kávu s plnou pozorností. Bez telefonu, bez práce na pozadí. Jen ty a tvůj hrníček (mimochodem, já miluju popíjení zeleného čaje nebo kakaa😍).
3. Vnímej dech během dne. Ať už jsi v autě, vaříš, uklízíš nebo pracuješ, všímej si, jak dýcháš. Je to povrchní, nebo hluboký dech?
4. Vědomé pauzy. Zastav se uprostřed dne a jen buď. I když je to jen na pár vteřin.
5. Zkus někdy dělat méně. A sleduj, co se děje. Ha! Mysl začne generovat tunu zajímavých myšlenek. Často vůbec nejsou relevantní.

Pomalý život není o tom, že si přestaneš stanovovat cíle. Je o tom, že se přestaneš hnát tam, kde ani být nechceš. A to je ta největší výhra.

Chceš/musíš už zpomalit, ale zdá se, že svět kolem jede na plné obrátky? 🌱

Pojď se inspirovat a objevuj se mnou, jak si najít klid v každodenním shonu. Ráda bych tě pozvala k objevování cest, jak zpomalit a obnovit svůj vnitřní rytmus s ebookem Pomalý život, který ti pomůže najít cestu k harmonii a odpočinku.

A navíc obsahue Masterclass: Co nám brání zpomalit? – upřímné, lidské video sdílení, které se zaměří na všechny překážky, které nám brání v plném prožití přítomného okamžiku.

Pokud cítíš, že zpomalení je právě to, co ve svém životě potřebuješ, připoj se a udělej první krok ke klidnějšímu a vyváženějšímu životu.

Těším se na společné objevování a propojení s tím, co je pro tebe skutečně důležité. 💫