Jak zvládnout pobyt dítěte v nemocnici?

Přiznejme si, kdykoliv je naše dítě nebo někdo další blízký v ohrožení, je to výzva pro všechny zúčastněné. Netýká se to jen dítěte, pro které je tato situace nová a obehnaná mnoha strachy. Týká se to i nás rodičů/blízkých. Jakékoliv zranění a vážnější nemoc chtě/nechtě z okolí tahá různé emoce.

• Pocit viny – co jsem měl/a udělat jinak nebo co jsem neudělala, případně co někdo další měl udělat jinak/neudělal.
• Pocity strachu – co vše se může stát, jaká je budoucnost, na co to má vliv, jaké je riziko ztráty blízké osoby.
• Pocity zahlcení – je toho najednou mnoho nového co musíme řešit, přeorganizovat, zjistit, zařídit atd.

Pokud se v tuto chvíli v takové situaci nacházíte, hluboce s vámi soucítím. A doporučuji číst dál.

Minulý měsíc bylo hospitalizované naše dítě z důvodu poranění sleziny. Tento čas byl pro nás všechny velkou emocionální pračkou. Chci se s vámi podělit o to, co nám pomáhalo tuto situaci co nejlépe zvládnout.

V žádném případě nechci napsat návod jak by to mělo být. Každá rodina, každé dítě, každá nemocnice je originál. A jakákoliv kombinace všech těchto ingrediencí – včetně závažnosti onemocnění, délka hospitalizace, volba léčení atd. je naprosto jedinečná. Přijměte tedy mé tipy jako emoční podporu pro vás, vaše dítě a blízké. Pojďme na to.

1) Počáteční pocity a co s nimi?

Záleží na okolnostech toho, co se zrovna odehrávalo. Nicméně tak i tak přichází setkání s realitou, pojmenování toho, co se děje, vynořují se první strachy, šok (dítěte/dospělého/okolí).

Co se nám osvědčilo bylo ptát se doktorů:

• Na souvislosti, na možnosti atd.
• Jak můžeme léčbu podpořit?
• Jak bude léčba probíhat?
• Co bude dítě absolvovat?

A pak to dítěti laskavě předat, přetlumočit, vysvětlit (někdy je tento bod vyřešen předešlou informací doktora, který sdílí info s respektem a citem vůči dítěti). A zeptat se dítěte:

• Jak se cítí?
• Jak by potřebovalo podpořit?
• Jak to spolu můžeme zvládnout?

Tak máme počáteční situaci za sebou. Víte, co je potřeba k léčbě a co potřebuje dítě. Teď je na čase začít se ladit na realizaci. A taky vypořádat se s pocity strachy, šoku, smutku. U sebe, dítěte, okolí.

2) Vytvořit podpůrný tým

V našich nukleárních rodinách ve většině případů jedeme po vlastní ose. Většinu starostí zařídí maminka, v některých rodinách i tatínek. Jenže v mnoha situacích je to málo. Určitě znáte pořekadlo, že pro zdárný růst a výchovu dítěte je třeba celá vesnice. Tak teď je třeba si přestat hrát na supermana (případně Xenu) a vytvořit podpůrný tým.

Už víte, co by potřebovalo dítě a teď je třeba udělat vše co je reálné a možné pro to, aby se cítilo podpořeno.

Jak to může například vypadat?

• Můžete se střídat na návštěvách u dítěte. Toto je důležitý bod a věřím, že tak pro dítě vytvoříte úžasnou podporu na období, kdy se bude cítit hodně osamoceno. Plán návštěv a střídání je tedy můj první tip. A nemusíte v tom být sami (pokud dítě má mimo vás samotných kolem sebe lidi, kterým věří a se kterými se cítí v bezpečí). V našem případě jsme vděční babičkám, dědečkům, kamarádům.
• Můžete požádat rodinu/kamarády, aby dítěti napsali, namluvili podpůrné vzkazy přes telefon. Nebo namalovali podpůrný obrázek.
• Můžete požádat své blízké o podporu a hlídání pokud máte další děti (psa, rybičky, kočky atd.), o které se teď nezvládnete starat jako obvykle, protože vaše pozornost je plně u hospitalizovaného/nemocného.
• Můžete též požádat své blízké o naslouchání a respekt vůči emocím, které se ve vás odehrávají. Tak budete moct být laskavější a plni respektu vůči dítěti a tomu, co prožívá.
• Více než častěji (a pokud to situace dovolí) si dopřejte péči o sebe (masáž, relaxaci, klid na dosycení).
• Můžete požádat ostatní, jestli by chtěli dítě podpořit zakoupením audio knih na poslech v nemocnici (tato podpora se nám opravdu naskytla jako nabídka od přátel, kteří díky aktuální vzdálenosti nemohli dítě jinak podpořit).
• Pokud už jste zaměstnaní, pokuste se vyjednat dočasné pracovní podmínky. V nemocnici je wifi, dá se tedy pracovat a zároveň být s dítětem. Pokud to nejde úplně bez práce, může i toto být v době home officů jedna z možností.

3) Jak podpořit léčbu a zdrojovat dítě?

Podpořit léčbu dítěte lze mnoha způsoby. Největším zdrojem podpory pro dítě je zazdrojovaný rodič. K tomu se více rozepíšu v bodu č. 4. Nejdříve tuším vás bude zajímat, jak zdrojovat, podporovat léčbu dítěte.

• Práce s dechem – pomáhat dítěti, aby zvolnilo dech a uvolnilo tělo, vracet ho/ji do relaxace, je jeden z nejdůležitějších aspektů. Děti při pobytu v cizím/novém prostředí a zejména nemocničním, zažívají velký strach a tedy i stres. Jejich tělo bývá sevřené, stažené, dech mělký, zrychlený. Ale tělo se nejlépe hojí tehdy, kdy je okysličené, správně prokrvené. Inspirujte tedy děti (ideálně průběžně, ne jen v této situaci) jak správně dýchat a jak uvolňovat tělo. Více na to téma sdílíme v tomto videu <<< s mým mužem Jakubem, lektorem Wim Hof metody.
• Práce s myslí – vytvářejte dítěti pozitivní zážitky. Já vím, to se v nemocnici dá těžko představit a realizovat. Ale jde to. Hrajte spolu hry. Čtěte si knihy. Sledujte spolu oblíbené filmy. Vyprávějte si příjemné zážitky a informace. Laďte děti na pocit vděčnost (víc o tom se můžete inspirovat tady <<<). Umožňujte jim dopřát si vizualizaci toho, jaké to bude už bude vše ok. Laďte spolu tuto vizi do detailů. Čím uvolněnější a radostnější dítě bude (samo od sebe, bez nátlaku: „nebreč, nemáš proč“/“máš být pozitivní, tak se uzdravíš rychleji a půjdeš domů“), tím lépe se vše bude hojit/léčit. Povídejte si s dítětem a zraněnou/nemocnou částí těla. Vím, asi to zní ulítle, ale děti na tuto hru ve většině případů rády naskočí. A může z toho být super sranda (ano, i já jsem si povídala se slezinou našeho dítěte a zpívala jí mantry).
• Práce s hudbou/zvukem – to je moje libůstka posledních měsíců a moc doporučuji. Vemte si nějaký harmonizační nástroj (tibetská mísa, koshi zvonkohra, terapeutická ladička, kovový bubínek atd.), přineste jej do nemocnice a cinkejte s ním dítěti. Laďte jeho tělo zvukem, kdekoliv a hlavně tam, kde potřebuje nejvíc podpory. Z mé zkušenosti se nemocniční personál začal zajímat a doufám, že v budoucnu bude v nemocnicích pro děti vedle nemocničního klauna a paní, která se věnuje dechu či hraní her i někdo, kdo je pěkně ocinká těmito ladnými zvuky. Mimojiné tím vyladíte i prostředí, které je (přiznejme si) emočně nadupané.

4) Jak podpořit a zdrojovat sebe?

To pro mnoho lidí vypadá jako totálně zbytečný bod. Jako v minulém článku o stěhování bych tento bod dala na začátek, protože je jeden z nejdůležitějších, jakmile na to jen trošku vznikne prostor.

Proč myslet na sebe a zdrojovat se?

• Dítě se potřebuje ladit na blízkého člověka, který má ideálně co nejvíce energie, důvěry, síly, lásky. Jeho/její nervový systém potřebuje, aby byl co nejvíce vyladěn váš nervový systém. Vy jste jako ladička pro dítě. Takže už jen tím své dítě ve velkém podporujete. Když jste po boku a jste co nejvíce vyladění, umožňujete tak dítě přepnout více z režimu fight or flight, kde jeho tělo reaguje stresem a stažením. A vše ostatní se dle toho odvíjí. Prokrvení těla, dech, trávení, atd.
• V ideálně vyladěném stavu vás bude napadat mnohem více možností na to, jak se situací nakládat, jak komunikovat (s dítětem, personálem, blízkými). V opačném případě budete reagovat podrážděně, vztekle, nedůvěřivě, nesouvisle atd. Vyladění nervového systému rovná se kreativita, možnosti, větší svoboda, snazší průběh pro všechny. Ale pokud se to neděje, zaměřte se víc na podporu pro sebe, zdroje, možnost uvolnění nastřádaných emocí (jak jen to jde).
• I nemocniční personál toho má leckdy plný brejle. Když přijdete ve stresu, strachu, pod tlakem a z tohoto bodu budete reagovat, zavaříte tím jim, jejich každodenní snaze a tedy pak i dítěti (a v důsledku zas sobě). Neříkám, že je třeba nechat si vše líbit. Ale mnoho konflitků vzniká z přetažení a nezazdrojovanosti. Tak pojďme tedy udělat krok zpět. Dosytit se jak to jde. I kdyby minimálně.
• Ohledně možností zdrojování jsem toho víc napsala v minulém článku, takže jukněte sem (bod č. 7).

Co dělat pro sebe a dítě doma?

Pokud z různých důvodů nemůžete být s dítětem nonstop, nevadí. Přítomnost druhého blízkého to není, ale hodně můžete udělat i na dálku. Doporučuju dvě možnosti, které v mnoha situacích pomohly. Například jeden jde na vytržení zubu a tak zůstaneme doma se zbytkem a vytváříme síť podpory na dálku. Přecijen nasoukat se celá rodina (5ks) k doktorce do ordinace není moc podpůrné – ehm – pro nikoho.

• Meditace Laskavosti a soucitu – to je něco, co pomáhá se na dálku a se soucitem napojit na dítě a myslet na něj/ni z pozice důvěry a laskavosti. Jednu takovou meditaci jsem nahrála tady (najdete ji i na mém podcastu na Spotify/Apple podcasty), takže si ji můžete dopřát kdykoliv potřebujete. Posíláte tím soucit sobě, dítěti a pokud chcete i všem, kteří jsou do té situace zapojeni (sestry v nemocnici, doktoři, širší rodina atd.). Tím krásně ladíte prostor dítěti pro celkový pobyt. Samozřejmě tento tip můžete využít v jiných situacích než jen pro pobyt v nemocnici. Já s tím pracuji poměrně často, kdykoliv potřebuji vyladit nějaké prostředí/vztahy/situace. Funguje to napříč časem. Tedy do minulosti, přítomnosti, budoucnosti. Super, ne?
• Zpěv manter – tady chápu, že už někteří můžou být ostražitější, ale tak jste u mě na webu, tak předpokládám víte, že hudba a zpěv jsou důležité kompomenty toho, co do světa sdílím. Zpěv manter má tu výhodu, že vás opět ladí na vaši podstatu, vaši mysl pomáhá zklidnit, případně vám pomáhá uvolnit nahromaděné emoce. Pokud se vám při zpěvu/poslechu chce plakat, pak procházíte důležitými léčivými procesy a nemáte se zač stydět. Pusťte to, nechte emoce odplynout. Dovolte si to. Někdy to umí být velká výzva, co nám život připraví do cesty. Já osobně jsem při mnoha situacích, týkajících se dětí a jejich zdraví, hodně plakala. Mantry jsou právě s tímto záměrem tvořeny, aby nám pomohly povznést se nad naše lidské prožitky, pocity, myšlenky. Je to způsob meditace. To neznamená, že od emocí utíkáme, ale zkrátka jsme s tím, v pokoře a přijetí, že to tu je a je to v pořádku. Je to součást lidské existence a našeho bytí. Mně osobně pomáhají třeba tyto mantry: Suddhosi Buddhosi nebo Asatoma případně Gayatri Mantra. Ale jakmile narazíte na spotify/youtube na mantru, která vás v tomto období podporuje, poslouchejte ji, zpívejte si ji, dopřávejte si ji. To je ono.
• Práce s myslí a dechem – doma se můžete ladit a uvolňovat pomocí mindfulness praxí (nahrála jsem je na svůj podcast Všímavé příběhy) a nebo prací s dechem, (což je něco, čemu se věnujeme v mindfulness dílně zaměřené právě na dech). Pomocí těchto praxí se můžeme uvolnit, zrelaxovat, efektivně zazdrojovat a dosytit.

5) Oslavte to, když je to za vámi

Často dojede nějaká náročná výzva a my už se hrneme dál. Bez povšimnutí, bez vděčnosti, bez reflexe.

Chci vás pozvat k tomu, ať to oslavíte. Že je to za vámi. Že jste to zvládli. Že vás to posílilo. Posdílejte spolu, co vám to přineslo a odneslo. Jaké to bylo. Co bylo podpůrné, co bylo náročné. Zůstaňte spolu na poli vděčnosti. Tady přináším inspiraci, že vděčnost námi může proudit kdykoliv, i když zažíváme v životě výzvy.

6) A pokud to na oslavy není?

Tuto část článku píšu pro ty, kteří zrovna nejsou v módu oslav. Léčba trvá dlouho. Nevypadá to dobře. Nebo spíš naopak špatně. Píšu vám tyto řádky jako velkou míru podpory na dálku. Dovolte si být s tím co je. Tak jak to jde. Dovolte si truchlit. Nebuďte na sebe tvrdí a nechtějte po sobě „násilím“ změnit pocity, které aktuálně cítíte.

Můžete si zatančit, třepat svým tělem, pohladit se, říct si o podporu, být v přírodě, posluchat hudbu a zpívat mantry. Nebo se věnovat čemukoliv, co vás v podobných časech podporuje. Ale často v tuto situaci pomáhá PROSTĚ JEN BÝT. A to často jako lidé neumíme a jakkoliv se snažíme zdrhnout od toho, co je.

Soucítím a přeju si, aby kdokoliv si čte tyto řádky, si dopřál chvilku s vizualizací Loving kindness/laskavost a soucit a poslal vám tolik lásky a soucitu, kolik teď aktuálně potřebujete. Nejste v tom sami.